Nehody jaderných elektráren, o kterých SSSR vždycky mlčelo. Černobyl a Fukušima nebyla jediná místa, kde došlo k výbuchu

Ozvěny Černobylu pocítila více než jedna generace a jeho přízrak se opět v současné době ozývá kvůli situaci na Ukrajině. Stejně tak je s ním zcela logicky srovnáván i případ v japonské Fukušimě. Málokdo ale ví, že nešlo zdaleka o jedinou radioaktivní havárii na území bývalého Sovětského svazu. Objevily se i další, o kterých soudruzi svorně mlčeli. Tento trend ostatně provázel i vývoj v Pripjati, což ukazuje velmi dobře stejnojmenný seriál.

Katastrofa v Kishtimu

K první velké havárii spojené s únikem radiace došlo v roce 1957 v uzavřeném vojenském městě Čeljabinsk-65. Hlavním podnikem zde byla továrna Mayak, mezi vědci a armádou známá také jako Kombinat 817. Strašné tragédii předcházely dvě menší, z nichž jedna se odehrála v roce 1953 a druhá v roce samotné havárie. Dne 15. března 1953 došlo k nekontrolovatelné řetězové reakci a dva pracovníci dostali obrovskou dávku radiace.

Přežili, jednomu však musela být následně amputována noha. Po 4 letech přišla druhá, vážnější událost. Na výrobní lince uranu-235 došlo 21. dubna 1957 k nekontrolovatelnému uvolňování vysoce obohaceného izotopu. Reakci nebylo možné zastavit a vedla k tisícinásobnému zvýšení radiace v technologických místnostech. Jednu ze smrtelných dávek dostala operátorka. Obojí bylo ale jen předehrou k něčemu mnohem horšímu.

Událost zvaná Kishtim

Problém z 29. září 1957 vznikl kvůli chybě chladících kontejnerů, kam se ukládal radioaktivní odpad. Mezi nádobami měla neustále proudit voda, přehřívání bylo nepřijatelné a věděl to každý. Prvním znakem potíží byl žlutý kouř nad skládkou. Místo speciálního týmu byli však vysláni jen elektrikáři, kteří měli zkontrolovat funkčnost skladovacích kontejnerů. Jen několik hodin po objevení kouře explodoval kontejner o objemu 80 metrů krychlových.

iZdroj fotografie: Pxhere

Absence chlazení vedla k přehřátí uložené kapaliny a vzniknuvší páry vyfoukly povrch betonu, únik byl obrovský. Dle moderních odhadů šlo o polovinu emisí uvolněných v Černobylu. Smrtící pára stoupala dál a mísila se s mraky, pak padala v dešti dolů. Východní Uralská radioaktivní stopa pokryla oblast 25 000 kilometrů. Po odtajnění informací vyšlo najevo, že obětí bylo na 124 tisíc. Oficiální dokumenty ovšem žádné mrtvé neuvádí.

Nehoda ponorky K-19

K této nehodě došlo v Atlantiku, ovšem ve vodách oblasti odpovědnosti SSSR. Došlo k ní na prvním nosiči jaderných raket K-19 vypuštěném sovětskou jadernou ponorkou. Opět se jednalo o konstrukční nedostatky. Radioaktivní materiál unikal přímo do oceánu. Použitím chlazení by se dalo nehodě předejít, ponorka ovšem takové vybavení neměla. Vadný reaktor opravovalo 8 členů posádky, kteří se v něm v pravidelných směnách střídali.

Obrovskou dávku dostali všichni a zemřeli do 3 týdnů. Dalších 20, včetně kapitána ponorky Anatolije Kozyreva, zemřelo během několika následujících let na různé choroby. Ponorka byla infikována naprosto kompletně. Postižení námořníci byli léčeni nejlepšími metodami 60. let včetně krevních transfuzí. Bohužel měli ve většině případů silnou nemoc z ozáření. V rámci vojenského utajení jim ovšem byly stanoveny zcela odlišné diagnózy.

Série havárií JE Belojarsk

Jaderná elektrárna Belojarsk (BAES) leží ve městě Zachery v regionu Sverdlovsk a od začátku působení měla smůlu. První ze čtyř bloků byl spuštěn roku 1964 a v dalších letech došlo k vážným poškozením. V roce 1977 došlo v důsledku roztavení tepelného disipátoru u druhé pohonné jednotky k výraznému navýšení celkové radiace. Profesionální jednání obsluhy a notná dávka štěstí tehdy zabránily mnohem větším problémům.

iZdroj fotografie: Pxhere

Nejvážnější nehodou byl požár z konce prosince 1978, který vážně poškodil nosnou konstrukci strojovny a zničil část střechy. Tu noc měla elektrárna všechny šance předběhnout o 8 let Černobyl a získat si světové prvenství. Koordinované úsilí hasičů a kooperace s technickými inženýry však opět pomohly zabránit nejhoršímu scénáři. S ohněm bojovalo celkem 270 lidí po celých 10 hodin a chladilo vodíkový systém. Ten byl totiž v epicentru.

Největší, nikoli však poslední

Během likvidace ohně bylo zraněno 8 osob a byla u nich diagnostikována „mírná radiace“. Přirozeně museli všichni vyplnit prohlášení o ochraně osobních údajů, takže o celém incidentu se dovědělo jen velmi málo lidí. K dalšímu došlo v zimě 1987, kdy se začala přehřívat skořápka článku s jaderným palivem. Následoval požár a únik tun radioaktivního izotopu sodíku. Další nehody následovaly jak v sovětském období, tak v 90. letech.

Vyjmenované nehody provázené vysokými úniky radiace a následnou kontaminací jsou jen některými. Celkový seznam takových událostí v sovětské éře je totiž mnohem rozsáhlejší. Archivy postupně odhalují svá tajemství a dovídáme se tak o nových případech. Ovšem celková struktura není žádným překvapením. Navíc u země, kde je prestiž kladena na mnohem vyšší místo než životy lidí a technické možnosti neodpovídají řečem politiků.

Jaké jsou vaše pocity ze seriálu Černobyl?

Zdroj: ScienceDirect