Překrásné svahy hory Gaya jsou sídlem buddhistického chrámu Haeinsa. A rozhodně se nejedná o běžný chrám, tato budova je totiž nanejvýš posvátným úložištěm.
Jde totiž o Tripitaku Koreanu, místo nejstarších buddhistických textů, nejúplnější sbírku písem, zákonů i veškerých smluv. Právě z tohoto kánonu se zrodilo celé náboženství zen buddhismu. A kdyby tohle nestačilo, je tu ještě jedna okolnost, která sbírku činní zvlášť cennou. Nejde totiž o kopie, ale skutečné originály. A historie vzniku tohoto místa a textů není fascinující ani o chlup méně než samotná sbírka dřevorytů.
Desítky tisíc dřevěných tabulek
Goryeo Daejanggyeong je korejská Tripitaka pocházející z éry dynastie Goryeo. Současné vědecké obci je známá také jako Tripitaka Koreana a je souborem buddhistických kánonů. Jde o posvátné texty zapsané ve 13. století na dřevěné tabulky. Celkově jde o 81 258 těchto dřevorytů, které si nechala vyrobit dynastie vládnoucí v letech 918–1392. Klášter Haeinsa na jihozápadě Korejského poloostrova je aktuálním místem pobytu této sbírky.
Souboru se také často říká „Phalman Taejangyon“ neboli „Osmdesátitisícová Tripitaka“ právě podle počtu destiček, které obsahuje. Jsou vyryty písmem handža a zahrnují více jak 52 milionů znaků, 1 496 titulů a 6 568 svazků. Jedná se tak doslova o studnici starověké světové moudrosti. Každá z těchto destiček je 24 centimetrů vysoká a dlouhá 70 centimetrů. Kdybyste je všechny naskládali na sebe, bude sloup vysoký jako 5 newyorských dvojčat.
Jedno zničení, následně obnova
Při seřazení podélném by zabraly destičky 60 kilometrů, hmotnost celého souboru je skoro 300 tun. Celková tvorba této sbírky zabrala něco přes 7 dekád, všechny zápisy byly dokončeny v roce 1087. Soubor však vydržel jen 150 let, pak byl zničen během mongolské invaze. Vládce Gojong pak nechal sbírku tabulek sepsat znovu v naději, že Buddha moudrost ochrání a také vyžene nájezdné mongolské hordy. Druhé kolo prací tak začalo v roce 1237.
Tentokrát zabrala písařská operace něco přes 10 let a na řezbářské práce byly použity veškeré dostupné zdroje říše. Spolupracovaly tisíce tehdejších učenců a řemeslníků, lidé tak v jednom jediném impulsu dělali vše proto, aby byla Tripitaka obnovena. Tradičně byla použita magnolie stříbrná, třešeň a bílá bříza. Po dlouhém namáčení a dalších procesech bylo každé prkno pokryto také jedovatým lakem. To spolehlivě odradilo všechen škodlivý hmyz.
Speciální místo, které je uchovalo dodnes
Zprvu se Tripitaka nacházela v chrámu Haeins, o 200 let později vznikla zvláštní budova. Janggyeong Panjeon byla architektonickým zázrakem a její koncept plní funkci termosky. Spojuje totiž ochranu textů před zničením a současně je perfektně zpřístupňuje. Sestává ze 4 prostorných sálů rozdělených do dalších místností. Vše tvoří obdélník kolem centrálního dvora. Vlhkost z jihovýchodního větru eliminuje směřování budovy na jihozápad.
Vše je uspořádáno pro ideální ventilaci a regulaci vnitřní teploty. Podlaha je směsí hlíny a dřevěného uhlí, oxidu vápenatého, soli, vápna a písku. Během dešťů pohlcují látky nadbytečnou vlhkost a udržují správné vnitřní klima i během dlouhých suchých měsíců zimy. Střecha je také hliněná a trámy i krokve brání náhlé změně teploty. Všechna tato opatření skvělé fungují a dodnes pomáhají zachovat dědictví světové kultury v perfektním stavu.