75 % posádek německých ponorek zahynulo. Wolfgang Lüth přežil desítky hlídek. Zastřelila ho vlastní stráž týden po vyhlášení míru

Druhý nejúspěšnější velitel německých ponorek přežil 640 dní na moři. Zemřel v kasárnách, protože neodpověděl na heslo.

Foto: German Federal Archives - licence CC BY-SA 4.0

Krátce po půlnoci 14. května 1945 kráčel kapitán Wolfgang Lüth tmavým areálem námořní školy v Mürwiku u Flensburgu. Válka v Evropě skončila před týdnem. Německo podepsalo bezpodmínečnou kapitulaci v Remeši 7. května a potvrdilo ji v Berlíně o den později. Jenže v Mürwiku se téměř nic nezměnilo: ozbrojené německé stráže dál hlídaly perimetr, platila hesla, platily rozkazy ke střelbě. Strážný Mathias Gottlob třikrát vyzval postavu ve tmě, aby se identifikovala. Nedostal však odpověď. Vystřelil od boku. Zásah do hlavy. Muž, který přežil patnáct bojových hlídek v jedné z nejsmrtelnějších služeb druhé světové války, padl šest dní po oficiálním Dni vítězství v Evropě.

Služba, ze které se nevracely tři čtvrtiny mužů

Z přibližně 40 000 Němců, kteří za války sloužili na palubách ponorek, jich asi 30 000 zahynulo. Sedmdesát pět procent. Německo postavilo 1 162 ponorek, 785 jich bylo zničeno. Zpočátku šlo o nejúčinnější zbraň Kriegsmarine, vlčí smečky decimovaly spojenecké konvoje v Atlantiku. Pak přišel zlom. Od konce roku 1943 Spojenci nasadili účinnější sonar, palubní radar, dostatek eskortních lodí a prolomili německé rádiové šifrování. Ponorky se z lovců staly kořistí. Každá hlídka se proměnila v ruletu, kde šance na návrat klesaly s každým měsícem.

Wolfgang Lüth tu ruletu hrál patnáctkrát. A pokaždé se vrátil.

640 dní pod hladinou

Lüthova kariéra začala na malé pobřežní ponorce U-9, kde absolvoval šest hlídek. Následovaly dvě na U-138 a pět na U-43. Vrchol přišel s velením oceánské ponorky U-181. Na ní podnikl dvě plavby, které ho zapsaly do historie ponorkové války.

První trvala 129 dní, z Kielu do Bordeaux přes jižní Atlantik a Indický oceán. Potopil při ní lodě o celkové tonáži přes 58 000 BRT. Druhá hlídka byla ještě extrémnější: 206 dní na moři, z Bordeaux a zpět, s bilancí přes 45 000 BRT. Šlo o druhou nejdelší bojovou plavbu celé války.

Jak udržet morálku posádky zavřené v ocelové trubce déle než půl roku? Lüth to popsal v přednášce, kterou později rozebíral americký Naval History Magazine: organizoval básnické soutěže, lodní olympiádu, šachové turnaje, soutěže ve vymýšlení historek přes palubní rozhlas. Každý útok na nepřátelskou loď proměnil v událost, která rozbíjela monotónnost. Posádka měla pořád na co čekat.

Celkově je Lüthovi připsáno 46 potopených obchodních lodí a francouzská ponorka Doris, celkem přes 225 000 tun. V žebříčku uboat.net stojí na druhém místě za Ottem Kretschmerem. Počtem potopených lodí se mu vyrovnal, v celkové tonáži zaostal o necelých 50 000 tun.

Od ledna 1944 už na moře nevyplul. Přešel na velitelské a výcvikové funkce na souši. Poslední z nich, velitel Marinekriegsschule Mürwik, se mu stala osudnou.

Mürwik po kapitulaci: režim, který nechtěl skončit

Britské jednotky obsadily Flensburg 5. května 1945, dva dny před podpisem kapitulace v Remeši. Jenže v námořní škole v Mürwiku se každodenní rutina prakticky nezměnila. Dönitzova vláda, formálně nástupnická po Hitlerovi, tu dál úřadovala, řešila agendu, vydávala rozkazy. Podle NDR ještě do 15. května potvrzovala tresty smrti. Britové zakázali Němcům jakékoli použití zbraní teprve toho dne.

To znamená, že v noci z 13. na 14. května v areálu stále platil německý strážní řád. Ozbrojené hlídky, hesla, rozkaz střílet na neidentifikovanou osobu. Lüth se tehdy vracel ze společenského večera. Proč neodpověděl na trojí výzvu, nikdo bezpečně neví. Strážný Gottlob ho ve tmě nerozeznal. Vystřelil.

Podle dochovaných sekundárních shrnutí, opírajících se o biografii Jordana Vause, byl Gottlob postaven před vojenský soud a shledán nevinným, neboť jednal podle strážních rozkazů. Přímý soudní spis se v otevřených zdrojích nepodařilo dohledat, ale žádný dostupný materiál nenaznačuje záměrnou vraždu.

Poslední státní pohřeb Třetí říše

Dönitz požádal britského velitele Flensburgu o povolení formálního státního pohřbu. Souhlas dostal. Obřad se konal 16. května 1945, dva dny po Lüthově smrti, den poté, co Britové konečně zakázali Němcům nosit zbraně. Při pohřbu byla v Mürwiku naposledy vztyčena říšská válečná vlajka. Proč Britové ceremoniál povolili, nevyplývá z žádných veřejně dostupných archivních dokumentů.

Jak je Lüth čten dnes

V roce 1957, na Den smutku za oběti válek, nechali důstojničtí čekatelé v Mürwiku vztyčit Lüthovi pamětní kámen. Dnes u něj stojí kontextualizační tabule. Její text, citovaný v odpovědi spolkové vlády na parlamentní interpelaci, říká jasně: Lüth byl „přesvědčený nacionální socialista“ a „nemůže sloužit jako vzor“. Bundeswehr ho nepočítá mezi tradice Deutsche Marine – kámen slouží jako součást historického vzdělávání, ne jako pietní místo.