Život v kovovém obalu. Fascinující příběh Paula Alexandera, který překonal očekávání lékařů a žil 72 let v železných plicích. Přitom zvládl žít naplno a splnit si všechny sny.
Dětská obrna dokázala být v minulosti dosti zákeřná a v mnoha případech také smrtelná. V dnešní době se však jedná téměř o vymýcené onemocnění, proti kterém existují moderní léčebné metody. V 50. letech 20. století však byla situace naprosto odlišná a jedna epidemie obrny dokázala zmrzačit nebo zabít tisíce lidí, především dětí. Během jedné z posledních epidemií se nakazil také Paul Alexander, který následně prožil zbytek života v takzvaných železných plicích. Navzdory všem předpokladům se dožil poměrně vysokého věku.
Život v železných plicích
Paul Alexander byl zhruba do šesti let věku úplně normální chlapec, který si se svými bratry hrál a skotačil na zahradě. Jednoho dne se však domů vrátil se silnou bolestí v krku, hlavy a s horečkou. Několik dní proležel doma v posteli. Když se však jeho stav stále nelepšil a nakonec nemohl skoro ani polykat, odvezli ho rodiče do nemocnice.
Tam jim doktor s lítosti oznámil, že se jedná o dětskou obrnu a že by se měli připravit na nejhorší. Naštěstí si rodiny všiml jiný doktor, který dokázal Paulovi uvolnit průdušnici, aby mohl dýchat. Tím mu zachránil život, který však měl celý strávit zavřený v železných plicích.
Naučil se speciální metodu dýchání
Poslední epidemie obrny ve Spojených státech přitom postihla 58 tisíc lidí, z toho celkem 21 tisíc dětí. Celkem 3 tisíce z nich tuto epidemii nepřežilo. Paul se tak mohl počítat mezi ty šťastnější, přestože ochrnul od krku dolů a zbytek svého života strávil v železných plicích. Jednalo se o speciální kovovou komoru, ze kterému trčela pouze hlava, která mu díky podtlaku a přetlaku pomáhala s dýcháním.
V té době bylo na tomto přístroji závislých celkem 1 200 dětí. Chlapec se však nevzdával. S pomocí své fyzioterapeutky se naučil speciální metodu dýchání, která mu později umožnila pobývat během dne také mimo tuto komoru. Takzvané glosofaryngeální dýchání spočívalo v tom, že se naučil zadržet dech a přitom polykat. Nejprve vydržel tři minuty, nakonec i několik hodin.
Stal se právníkem a spisovatelem
Život v železných plicích Paulovi nebránil v tom, aby ho prožil naplno. Zvládl vystudoval univerzitu a stal se právníkem. Díky speciálnímu dýchání se dokonce účastnil soudních jednání a sám o sobě tvrdil, že byl zatraceně dobrý právník. Později se stal také spisovatelem a během pěti let sepsal své paměti o životě v dýchací komoře. Zemřel 11. března letošního roku ve věku 78 let.
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 4349
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 7426
