Přesně proto se z člověka stane masový vrah. Cestu si obvykle nevybírá sám, má ji předurčenou

Každý zcela jistě někdy narazil na pochmurnou zmínku ve filmu, knize či večerním zpravodajství, která vypovídala o vraždě, či dokonce masové vraždě. Pro zdravého člověka je toto naprosto nepřípustné a mnohdy zcela nepředstavitelné. Nina E. Cerfolio a její tým výzkumníků zveřejnili první systematickou psychiatrickou studii odpovídající na otázku, proč se vrazi k takovému činu odhodlají.

Co z někoho dělá zločince?

V předchozím výzkumu se pokusili osvětlit, zda může být kriminální tendence dědičná, a skutečně takový genetický faktor našli. Může tedy určitým způsobem nést zodpovědnost za tyto ohavné činy, avšak není dostatečným důvodem někoho odsuzovat. Nizozemští vědci v roce 1993 zjistili, že snížená funkce nebo absence genu pro tvorbu enzymu monoaminooxidázy (MAOA) předurčuje lidi k agresivnímu chování. Taková změna je přítomna u 30 % mužů, ale pro mnohé jde pouze o sníženou úroveň fungování.

Špatné zkušenosti z dětství

Velkou roli v rozvoji sklonu k zabíjení hrají vlivy prostředí. Výhradně je to tedy výchova. Až 68 % sériových vrahů bylo v dětství fyzicky nebo psychicky týráno. Tato traumata v kombinaci se sníženou funkcí nebo absencí genu MAOA v těle zvyšují pravděpodobnost, že se takoví jedinci stanou vrahem.

iZdroj fotografie: Unsplash

Masoví vrazi a vědecká analýza

Tým amerických vědců nedávno zveřejnil svůj nejnovější výzkum o tom, co z člověka udělá masového vraha. Práci jim ztěžoval fakt, že většina masových vrahů po svém ohavném činu spáchá sebevraždu. Zaměřili se především na forenzní psychiatrická vyšetření prováděná ve vězení u 35 masových vrahů. Většina z nich přežila incidenty ve Spojených státech v letech 1982 až 2019. Procházeli psychiatrickými posudky ze soudního řízení a vedli rozhovory se soudními psychiatry. Taktéž analyzovali 20 zemřelých masových vrahů ze stejného období.

Čtyři základní informace

Psychiatrické onemocnění většiny (87,5 procenta) přeživších masových vrahů bylo špatně diagnostikováno. Pojilo se to s neadekvátní léčbou. Ve třech případech nebyly k dispozici dostatečné údaje, ale zbývající psychiatrické stavy zůstaly neléčené, což výzkumníky zaujalo. Kvůli špatné diagnóze se totiž psychotické symptomy masových vrahů během života výrazně zhoršily.

iZdroj fotografie: Unsplash

Důsledky špatné diagnózy

Vyšetřovaní pachatelé byli obvykle odcizení nejen své rodině, přátelům a spolužákům. Ale hlavně sami sobě. Tím, že byli marginalizováni a vyloučeni ze sociálních vztahů, zůstali také zranitelnější vůči nedostatečně léčeným psychiatrickým onemocněním. Vědci proto dospěli k závěru, že neléčená psychiatrická nemoc není sama o sobě hlavní příčinou. Jedná se o mnohem složitější situaci. Na vině může být komplexní souhra biologických, psychologických a sociologických faktorů.

Výsledné vyjádření studie

Studie tedy upozornila veřejnost na nezanedbatelnou roli vhodné diagnostiky a léčby v prevenci masových vražd. Zdůraznila důležitost osvěty a změny přístupu veřejnosti k lidem s psychiatrickými onemocněními, tak aby nebyli poznamenáni stigmatizací. Pro mnohé to mohlo znamenat úplně jiný život než za mřížemi.