Záhada transplantace orgánů a vyvolaných vzpomínek: Po operaci lidé získávají některé nové rysy i závislosti dárce

Existuje fenomén zvaný „buněčná paměť“, který přitahuje stále větší pozornost. Podle teorie mají buňky v orgánech schopnost přenášet vzpomínky a touhy člověka, kterému původně patřily. Ačkoli téma stále stojí na okraji vědy, čím více výzkumů je prováděno, tím více to vypadá na něco víc než jen divoký dohad. Lidé, kteří transplantací prošli, zažívají stavy, které k nim vůbec nesedí. A vzpomínají si na věci, které nikdy nezažili.

Probudila se s pocitem naprostého hněvu

Jamie Sherman absolvovala několik operací srdce už ve věku 24 let, protože trpěla vrozeným defektem. Jakmile se ale po zákroku probudila, cítila obrovský hněv. Chtěla se ihned prát, aniž by věděla proč. Krom toho se stala posedlou mexickou kuchyní, hlavně sýrovými enchiladas, které nikdy předtím nepotřebovala. O půl roku později se setkala s rodinou dárce, 29letého Scotta Phillipse. Rychle zmínila svou posedlost mexickým jídlem.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Moc ji nepřekvapilo, že právě tohle byla oblíbená Scottova kuchyně. Později se dověděla, že Scott zemřel na následky zranění hlavy, když se popral ve sportovním baru. Najednou porozuměla tomu, odkud se bral její neodbytný pocit hněvu. Podle ní cítila jeho vztek v momentu předtím, než utržil smrtelnou ránu. Tyto pocity pak byly uzavřeny v jeho srdci, které jí bylo darováno.

Když máte najednou nové dovednosti

Amy Tippins získala nová játra v roce 1993 ve věku 17 let. Nejen, že byla najednou posedlá hamburgery, ale objevil se u ní i silný smysl pro morálku a občanské povinnosti. Obecně také ocenění práce místní komunity. Ani to ale nebylo to nejcitelnější, protože u sebe objevila nové dovednosti. Aniž si to uvědomila, vypravila se do železářství a byla výbornou kutilkou. Amy trpěla akutní nemocí jater, která vyžadovala rychlou transplantaci.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Setkala se s lékařem rodiny dárce a zjistila, že se jednalo o bývalého příslušníka federální policie Mika Jamese. Jeho rodina uvedla, že miloval hamburgery a hrozně rád pracoval rukama. Než zemřel, podílel se výrazně na několika stavebních projektech. Jeho cílem bylo také vždy pomáhat a chránit lidi kolem sebe. Amy věří, že skrze transplantaci jater absorbovala také něco z jeho osobnosti. Tedy smysl pro povinnost a také některé z dovedností.

Rozplakal se u písně, kterou nikdy neslyšel

Tvrdě pracující manažer Bill Wohl nebyl zrovna člověk do přírody. Preferoval městskou betonovou džungli a netoužil po výpravách. To platilo do roku 2000, kdy ho postihl skoro fatální infarkt. Naštěstí absolvoval transplantaci, která mu zachránila život. Nejdřív necítil nic zvláštního, ale jednou zaslechl v rádiu písničku, která ho neznámo proč rozplakala. Nikdy předtím ji nezachytil a netušil, co to je. Autorem byl britský zpěvák Sade.

Jak se jeho stav zlepšoval, začal toužit po výpravách do přírody, začal jezdit na kole i na vodu. Když se setkal s rodinou dárce srdce, zjistil, že to byl hollywoodský kaskadér Michael Brady. Uvedli také, že Sade byl jedním z jeho oblíbených zpěváků. Bill tak došel k závěru, že od zoceleného Bradyho dostal trochu víc než jen srdce. Tohle poznání pak dokázal popsat jen slovy „podivné, opravdu, opravdu podivné“.