Odhalit motýla na obrázku je téměř nemožné: Není divu, že to zvládlo pouze 0,1 % lidí

Člověk se těžko rozhoduje, co na tomto malém létajícím zázraku obdivovat dřív. Jestli pestrobarevný vnější půvab, ladnost pohybů, nebo vytrvalost.

Zdroj fotografie: Jagran Josh

Motýli totiž dovedou překonat i alpské průsmyky nebo široké mořské úžiny. Jedno je ovšem jisté – jak se říká, jejich krása hvězd se dotýká. Celá jejich hlava jsou vlastně oči, a nejen tak ledajaké. Jde totiž o velmi složitý aparát složený z 18 000 zrakových jednotek. Navíc mají řadu vychytávek. Díky této soustavě dovedou vnímat na určitou vzdálenost i sebenepatrnější pohyb, hlavně ale v rozsahu 3⁶0 stupňů. Predátor je tak nezaskočí z žádné strany.

Na krátké i velké vzdálenosti

Motýl dokáže vnímat, co se děje všude kolem něj. Na dlouhých trasách jim oči slouží i jako kompas. Směr letu totiž udržují zaměřením světelného zdroje do určité části oka. Jejich let ovlivňuje i slunce nebo pohyb hvězd na obloze. Jejich směry dovede motýl ihned vyhodnotit a na základě údajů změnit kurz. Tento hmyz je také jedním z největších barevných migrantů, protože neustále cestuje za teplem. Pusťte se dohledání motýla, který se skryl někde na louce plné květů.

Zdroj fotografie: Jagran Josh

Motýli obecně nedokáží regulovat svou tělesnou teplotu, v chladu by nepřežili. Někteří tráví zimu v hibernaci, další se vypravují za teplem. Jde hlavně o babočky a lišaje, kteří podobně jako ptáci neváhají překonat stovky i tisíce kilometrů. Nejde ovšem o žádnou vycházku. Babočka bodláková dovede s podporou větru v zádech letět i 112 kilometrů v hodině. Každým rokem se pak z USA do Mexika vydávají miliardy monarchů stěhovavých.

Poutě trvající měsíce a zahrnující tisíce kilometrů

Výprava jim zabere 3 měsíce, uletí i 5 000 kilometrů. A neexistuje jiný druh, který by tohle dokázal. Jejich evoluce je stále trochu záhada, ale biologové se shodnou na jedné věci. Tento drobný hmyz poletoval už nad hlavami dinosaurů. Babočky a jejich příbuzní se totiž prokazatelně vyskytovali před 90 miliony let. Existuje i teorie, podle které mohou za zánik velkých ještěrů. Jestli stále tápete, tady je řešení rébusu.

Zdroj fotografie: Jagran Josh

Jak by to bylo možné? Obří apetit housenek motýlů míří čistě na rostliny. Protože jich bylo opravdu hodně, býložraví dinosauři postupně vymírali. Absence potravy tak postupně zahubila všechny. Drobný motýlek na obrázku je téměř k nerozeznání od okvětních lístků slunečnice, lidé s ostřížím zrakem jej však objevit dokáží. Pokud se vám to nepovedlo, nezoufejte a vrhněte se do dalších obrázků plných hledání. Ostatně cvičení dělá mistra.