Čapky ze zvířecí kůže, případně velké slaměné klobouky. Tohle všechno chránilo člověka před nepříjemnými i škodlivými vlivy počasí už v neolitu. Brzy však lidé zjistili, že s pokrývkou hlavy se dají dělat mnohem zajímavější věci. Ve starověku, hlavně v Římě a Řecku, se veškeré náboženské rituály mohly provádět jen se zakrytou hlavou. K tomu se tehdy používaly různé tógy a roucha. Celý arabský svět pak nosil turbany nebo čepice podobné mitrám.

Ochrana a společenský status

Nemělo to žádný praktický význam, ale už z dálky to sdělovalo společenský status dotyčného. Tohoto zřetelného doplňku se nechtěla vzdát ani křesťanská církev. Význační klerikové tak nosili vysoké mitry, samozřejmě bohatě zdobené. I v davu je tak jasně patrné, kde se takový arcibiskup nachází. I v poslední řadě v kostele neustále jasně víte, kde je hlava toho, kdo zrovna koná mši. Ale klobouk v koupelně je dobře skrytý, tak se pusťte do hledání.

iZdroj fotografie: Wepress News

Ve středověku byly v kurzu kápě či kukly a taky pláště. Oblíbená formulace fantasy příběhů „plášť s kápí“ vyvolává často dojem, že jde o pevnou součást pláště. Mohlo to tak být, kápě byly ovšem i naprosto samostatné. Šlo zkrátka o návlek na krk, který zakrýval částečně tvář. I ty dávaly vědět, jak je kdo vysoko na společenském žebříčku. Sametové kapuce bohatých měšťanů či šlechticů byly pošity drahokamy a kožešinami.

Jeden z nich jen předstírá, že je neandrtálec: Najít na obrázku člověka z budoucnosti dokáže jen 7 % lidí

Nedotknutelná hlava

Středověké město bylo plné pastí. Snadno se tak dalo přijít o měšec či šperk na ruce. Na hlavu se ovšem odvážil sáhnout málokdo. Boty mohly snadno zašpinit splašky na ulici. Aby vám někdo zašpinil hlavu, museli byste stát přímo pod oknem během vylévání nočníku. Proto byly kapuce, barety a poté klobouky trvalou přehlídkou bohatství. Pokud stále tápete v rébusu, podívejte se pořádně vedle květináče na stolku.

iZdroj fotografie: Wepress News

S tím se celkem nabízí otázka cylindru a jeho původu. V Evropě se poprvé objevil ve Francii koncem 18. století. Zamilovali si ho hlavně Angličané, kteří měli od roku 1805 tzv. britskou variantu. Dobře skrytý klobouk v koupelně neunikne jen vynikajícím pozorovatelům. Pokud jste se při hledání trápili, potřebujete nejspíš procvičit svůj zrak a schopnost soustředění.