Skřivani a sovy aneb Věčný boj o to, kdy je lepší vstávat a jít spát. Neurověda má konečně odpověď, kdo z nich je šťastnější

Taky se vám stává, že vás vytočí lidé, kteří ráno vyskočí z postele ještě před budíkem, a navíc vypadají hrozně spokojeně? Možná je to i váš případ. Ranní ptáče dál doskáče, praví staré přísloví. A příručky osobního rozvoje nás zásobují slogany na podobné téma. Přitom zdůrazňují, že právě tento návyk nám zaručí zdravější a spokojenější život, ideálně zbohatnutí a obdiv okolí. Opozice pak výrok o ranním ptáčeti doplnila slovy „rychleji se unaví a brzo chcípne“.

Letitý souboj dvou ptáků

Nespočet článků zdůrazňuje někdy šílené ranní vstávání světových podnikatelů, pro které je 5 hodin ráno často těžké zaspání. Pokud jste naopak sova, pracujete v noci a vstáváte pozdě, trochu doufáte, že toto doporučení je jen mýtus a záleží na jiných věcech. Jenže psychologie tuhle populární představu spíše podporuje. Ovšem – jako vždycky – je to celé složitější a praxe má trochu více odstínů šedé.

iZdroj fotografie: Depositphotos

V první řadě je třeba zdůraznit, že asi 60 % lidí je mixem obou typů. Kromě toho tato typologie není jen o tom, kdo kdy vstává a v kolik chodí spát, jedná se totiž o obvyklý čas nejvyššího výkonu. Skřivanům se pracuje nejlépe po ránu, sovám zase mnohem později. Toto rozložení může mít nespornou výhodu pro některá kariérní zaměření. Pokud jste sova, nejspíš pro vás nebude problém pracovat například v hotelu jako noční recepční.

Změny fungování podle věku

Denní doba výkonnosti se také mění s věkem. Lidé v pubertě mají tendenci se posouvat do pozdějšího času, zatímco v dospělosti se vracíme spíše do ranního fungování a zůstáváme tam i ve stáří. Pokud jde o spokojenost, skřivani mají na rozdíl od sov opravdu tendenci k větší pozitivitě. To může být minimálně z části vysvětleno tím, že sovy se setkávají s větším množstvím spánkových problémů, takže jejich tělo si méně odpočine.

iZdroj fotografie: Pixabay

Tohle všechno vyvolává mnohem více dalších otázek. Kde se vůbec toto nastavení bere a také, zda se dá v případě potřeby změnit. Dobrou zprávou je, že nic z toho není u člověka vytesáno do kamene. U chronotypu i naší osobnosti mají význam jiné věci než geny. Patří sem rodinné prostředí, profesní zaměření a také denní rutiny, které jsou od nás vyžadovány. Člověk se dokáže adaptovat v mnoha rovinách a tohle bude nejspíš jedna z nich.

Zdroj: ScienceFocus