Vědci pravděpodobně přišli na to, proč se muži nedožívají tak vysokého věku jako ženy

Nový výzkum naznačuje, že důvodem, proč se ženy dožívají vyššího věku, je, že muži často přichází o chromozom Y. To způsobuje jizvy na srdci a následně může vést i k jeho selhání. Asi 40 % starších 70 let ztratilo tento mužský chromozom, a právě to vědci už dříve spojili s předčasným úmrtím. Studie vydaná v Science Daily odhalila, že muži mohou velmi těžit i z léků, které cílí právě na to, aby tkáně orgánů nebyly tolik zjizvené.

Úbytek chromozomu a jizvy na srdci

Podrobnosti vysvětluje profesor Kenneth Walsh, vedoucí výzkumného týmu z University of Virginia. „Hlavně muži kolem 60 let umírají mnohem rychleji než ženy. Jako kdyby právě v této fázi stárli biologicky rychleji. Nový výzkum nám nabízí náznaky, proč mají muži obecně kratší životní dráhu než ženy.“ Chromozom Y začne během stárnutí v části mužských buněk ubývat. Tento proces je navíc urychlen u kuřáků. Mohou tomu zabránit některé léky.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Za pomoci technologie dovolující genovou manipulaci vyvinuli myší model, aby dopadu ztráty chromozomu Y lépe porozuměli. Proces byl podobný. Nemoci zrychlující stárnutí učinily myši více náchylné k jizvám na vnitřních tkáních. To nakonec vedlo k jejich předčasné smrti. U lidí badatelé důkladně analyzovali také data sestavená Britskou biobankou a jejími výzkumy. Ztráta chromozomu se objevovala hlavně při srdečních chorobách a selháních.

Jasné cílení léků na tento efekt

Badatelé uvádí, že tyto nálezy mohou pomoci k delšímu životu mužů jasným cílením na potlačení efektů dopadů jeho ztráty. Obecně vzato jsou chromozomy částí naší DNA v každé buňce a vyskytují se v párech. Ženy mají dva chromozomy X a muži chromozomy X a Y. Právě chromozomy jsou tvořeny vlákny DNA, z nichž vznikají naše genomy. To je v základě konstrukční návod našich těl a jejich údržby. Každý člověk jich má asi 3 triliony.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Lidé mají celkově asi 30 000 genů, které se organizují do 23 skupin chromozomů. Vůbec poprvé chromozomy pozoroval a také popsal roku 1824 švýcarský biolog Karl Wilhelm von Nägell. O 40 let později popsal lékař Walther Flemming detailně jejich chování během buněčného i jaderného dělení. Že jsou právě chromozomy nositelem genetické informace, dokázal pomocí experimentů s octomilkou americký genetik Thomas Morgan.

Zakladatel genetiky a jeho kritika

Zakladatelem genetiky byl moravský přírodovědec německého původu Gregor Johann Mendel. Objevil základní zákony dědičnosti, kromě biologie byl i matematikem a botanikem, mezi jeho další zájmy patřila meteorologie. Věnoval se křížení hrachu, na základě čehož formuloval soubor pravidel. Ta později vešla ve známost jako Mendelovy zákony dědičnosti. Jeho práce byla následně prověřena, protože se kritikům zdála až příliš přesná.

K jeho postupům existuje několik výtek, jako vybírání si pokusů, které dokazovaly jeho teorie. Případně upravování pokusů, dokud nevyšlo přesně to, co potřeboval. V jeho době ale ještě prakticky neexistovala statistika a Mendel jako první aplikoval na biologický výzkum matematické metody. Jeho postup lze tedy považovat za normální. Krom toho se svým přístupem k materiálu nijak netajil a nezkoušel se zbavit odpovědnosti.