Možná vás někdy zaujala vystouplá linie na vašem předloktí vycházející už od zápěstí. Dá se snadno najít, když si položíte ruku dlaní nahoru a spojíte palec s malíkem.
Je svůdné považovat tuto linii za žílu, ale není tomu tak. Jedná se o svalový pozůstatek, který má jen určité procento lidí. Latinsky jde o palmaris longus a asi 14 % lidí ho zcela postrádá. Tato míra se ovšem liší u obyvatel Afriky, Asie a domorodých Američanů. Jeho nepřítomnost nemá naprosto žádný vliv na silové možnosti úchopu danou rukou. Má ovšem vliv na sílu sevření prsteníku a malíku, a to bez ohledu na pohlaví. Jeho absence je častější u žen než u mužů.
Pozůstatek předků
Podle názoru antropologů či evolučních biologů byl tento sval našimi předky používán pro aktivaci flexibility zápěstí. Nicméně při současné podobě lidského těla už nemá žádný vliv, případně zcela zanedbatelný. Tento sval je přítomný hlavně u zvířat, například u opic a lemurů. Pro ty je velice užitečný, protože jim pomáhá při pohybu v korunách stromů. Navíc nejde o jediný sval, který poukazuje na evoluci našeho druhu.
Naše tělo je vlastně něco jako muzeum přírodní historie. Na tuto skutečnost opakovaně upozorňoval například evoluční biolog Richard Dawkins, když poukazoval na délku některých nervů v těle žirafy. Ty jsou pozůstatky zvířete s kratším krkem, protože dle jeho slov „jde inženýrsky o konstrukci naprosto nesmyslnou, která jen přetrvala“. Někteří lidé mají například ještě tři svaly, pomocí kterých jsou schopni vědomě hýbat vnějším uchem.
Možný náhradní díl
Palmaris longus se vyskytuje v několika variantách, přičemž nejběžnější je jeho naprostá absence. Pokud je v paži přítomen, může se jednat o jeden či dva svaly nebo šlachy. Je velmi populární v případě potřeby šlachových štěpů, protože ho lze použít bez způsobení jakékoli újmy v organismu. Pokud dojde v zápěstí k poškození šlach, je možné je nahradit právě tímto svalem. Je vlastně jakýmsi náhradním dílem v případě potřeby.
Je pravdou, že palmaris longus lehce podporuje některé specifické úchopy v ruce nebo mezi prsty. Jenže sám o sobě je tak slabý, že jeho odstranění není na celkovém provozu ruky vůbec znatelné. Jeho využití při případném poškození má další výhodu v tom, že postižená tkáň je nahrazena tkání tělu vlastní. Tudíž nehrozí riziko odmítnutí organismem, které nastává při použití buněk od dárce. Tak co, už zkoumáte svoje vlastní zápěstí?