Náš mozek má mnoho různých sklonů a dovedností. Také nemá rád nahodilost a ve všem chce najít vzory a systém. To vede k tzv. pareidolii, tedy hledání obrazů ve všem kolem nás.
To se může vztahovat prakticky na cokoli, co nás obklopuje. Proto vidíme tváře nebo zvířata v mracích, vodě, listoví stromů nebo i kamenech. Ty jsou vůbec zajímavou složkou okolního světa. Kámen byl prvním stavebním materiálem, který člověk kdy použil. A je dnes stejně populární jako před tisíci lety třeba v Mezopotámii. Dnes je ovšem na výběr mnohem více druhů, úprav, barev a dalších provedení. Co dalšího horniny skrývají?
Odolný stavební materiál
Všechny starověké monumenty od římského Kolosea po egyptské pyramidy jsou z kamene. Stejně tak chrám bohyně Artemis nebo slavný Taj Mahal. Divy světa a stavby řazené mezi světové kulturní dědictví jsou postaveny z různých druhů přírodního kamene. A právě díky jeho trvalé povaze nepřekvapí, že je i dnes vidíme v naprosto nezměněné podobě. Teď si velmi pozorně prohlédněte kameny na obrázku. Který z nich skrývá vzor připomínající lidskou tvář?
Říká se, že všechno na světě se bojí času, jen čas sám má velký strach z pyramid. Díky vysoké odolnosti kamene a jeho dlouhé životnosti se i dnes můžeme skrze něj podívat do minulosti. A následně – snad – porozumět tomu, jak civilizace před námi každodenně žily. Jedním z nejtvrdších materiálů na světě je žula. Na stupnici tvrdosti je na stupni 7, tedy jen 3 kroky pod diamantem. Proto je to jeden z nejsilnějších materiálů, které lze použít.
Dva způsoby, jak se rodí mramor
Dovedete si představit, že veškeré mramorové desky byly kdysi kusy vápence? Když vezmeme v úvahu, jak se na pohled liší, může to někoho šokovat. Přemýšlejte o tom ale jako o přeměně mezi housenkou a motýlem. Vápenec se formuje dvěma způsoby. Zaprvé v mělkých částech oceánů, kde se postupně hromadí kosterní pozůstatky mořských živočichů. Zadruhé v jeskyních v procesech spojených s odpařováním vody.
Jakmile je vápenec vystaven velkým teplotám a také tlaku, stane se mramorem. Kalcit uvnitř něj totiž projde rekrystalizací a stane se mnohem hustším. O mnoha kamenech se říká, že mají speciální vlastnosti, jedním z nich je také černý onyx. A ne, nemusí jít vždy o mentální zdraví nebo duchovní úroveň. Význam onyxu se měnil napříč různými kulturami, například v Číně měl vyvolávat smutek a byl brán za kámen nosící člověku smůlu.
Nejsilnější typ jantaru a safír z Titaniku
Drahokamy a polodrahokamy jsou také oblíbené už od starověku. Nejlehčím a nejměkčím je jantar, tedy zkamenělá smůla. Dokonce plave ve slané vodě. Aby byl považován za drahokam, musí být starý minimálně 30 milionů let. Většina šperků je vyrobena z baltského jantaru, který je znám jako nejsilnější typ na světě. Jenže vy dost možná stále kroutíte hlavou nad kamenným rébusem. Tak se uvolněte a podívejte se, kde se ten obličej schovává.
Nejtvrdším drahokamem je samozřejmě už zmíněný diamant. Jediná věc, která ho může reálně poškrábat, je totiž jiný diamant. Někteří diváci filmu Titanik považovali Srdce oceánu za modrý diamant. Tento fiktivní náhrdelník byl ovšem ze safíru. Na slavném parníku se ovšem safírový řetízek skutečně vyskytoval a spolu s ním se také v roce 1912 potopil až na dno Atlantiku. A nepochybně nejde o jediný šperk, který tam dole dlí.