Obecně vzato dostat se s kýmkoli do hádky není nic příjemného ani pro jednu stranu. Díky řevu se naštěstí dají snadno poznat.
Někteří lidé si velmi vychutnají hlubokou, přátelskou a otevřenou diskusi. Jenže otevřená debata a vyhrocená hádka jsou dvě naprosto odlišné věci. Je přitom jedno, jestli se zvrtne diskuse s kamarádem, nebo jsme se připletli do hádky s cizincem. Pro nikoho tohle není příjemná záležitost. Zvýšení hlasu je v takovém momentě pochopitelným průvodním jevem a není moc fajn být na jeho druhém konci.
Za křikem jsou hluboké důvody
Jenže proč na sebe vlastně navzájem křičíme? Pokud na vás někdo křičí, bez ohledu na to, o co se jedná, je za tím poměrně hluboký mechanismus. V tomto ohledu existuje spousta dohadů a „zaručených pravd“. Jako že dotyčný chce dodat svému projevu váhu nebo že „kdo má pravdu, nezvyšuje hlas“. Případně takový projev považujeme za znamení osobní nevyzrálosti, které odhaluje absenci skutečné argumentace.
Podle více studií je ale pravda ta, že osoba, která křičí, byla sama v minulosti mnohokrát na druhé straně tohoto projevu. Slovní týrání je zpravidla velmi traumatickou záležitostí, kterou si s sebou neseme dlouhodobě. A následně – aniž bychom chtěli – se dopouštíme bezmyšlenkovitě jednání zcela totožného. Ostatně šikanující agresoři se často rekrutují z lidí, kteří přesně takovou situaci zažili sami.
Absence znalosti komunikace
Pokud na vás někdo křičí, zkrátka to znamená, že se nikdy nenaučil pořádně komunikovat. Stejně tak se nenaučil kontrolovat vlastní emoce a pocity a jednat konstruktivně. To sice svádí k předpokladu o nevyzrálosti, ale taková představa je klamná. Dotyčnému se zkrátka nedostalo potřebného vedení od jeho okolí a způsob, jakým jedná, jen ukazuje, jak bylo jednáno s ním. Vlastně stále ukazuje to, co potřebuje ve svém přístupu dohnat.
Křik je také známkou frustrace a pocitu bezmoci, bohužel máme ve zvyku odpovídat zpravidla stejnou notou. Je potřeba mít na paměti, že nejde o zlý úmysl, druhá strana je v zásadě v pro ni bezvýchodné situaci. Problém samozřejmě je, že nastavování hranic je s takovým člověkem obtížné a naučit se správně komunikovat je dlouhodobý proces. Pokud rozumná komunikace nezabírá, zkrátka takovou „konverzaci“ opusťte.