Kolik smyslů vlastně máme? Neurověda osvětluje naše další skryté schopnosti, číslicí 5 to ani zdaleka nekončí

Kolika smysly člověk reálně disponuje? Vždycky jsme se učili o pěti, čemuž odpovídá i počet receptorů. Očima vidíme, ušima slyšíme, nosem cítíme, pokožkou hmatáme, jazykem chutnáme. Tohle jsou ovšem externí smysly, protože zpracovávají pouze informace, které k nám přicházejí z vnějšího světa. Tyto informační kanály sestávají z částic či vlnění, případně našeho doteku, který snímáme kůží na rukou nebo jinde.

Další smysly zaměřené dovnitř

Ovšem naše tělo disponuje také řadou čidel, která se zaobírají událostmi čistě vnitřními. Sem patří například tlukot srdce, roztahování našich plic nebo kručení v břiše. Případně další změny a pohyby, kterých si v běžném provozu vůbec nejsme vědomi. Obvykle jsou všechny zařazeny do jedné skupiny, kterou můžeme nazvat introspekcí. Jenže podrobný rozbor tohoto problému je mnohem komplexnější než prosté vyjmenování.

iZdroj fotografie: Pixabay

Záleží totiž taky na tom, co vlastně považujeme za smysl. Naše tělo pozorně sleduje vnitřní teplotu a při určité hodnotě zakročí. Jenže je tohle smysl? Další komplikací je, že například oči mají dvojí funkci. Kromě toho, že nám překládají světelné vlny do obrazů, informují také mozek o tom, jestli je den či noc. To je základ pro cirkadiánní rytmus, tedy naše vnitřní hodiny odpovědné za metabolismus a střídání spánku a bdění.

Další propojení a falešné smysly

Kromě toho jsme také naučení, že smysly jsou v zásadě samostatné, ačkoli mnohokrát vnímáme jednu věc pomocí více smyslů. Jenže například to, co vidíme a jak to vidíme, je ovlivněno naším srdečním rytmem, což už je vnitřní smysl. V momentě, kdy se naše srdce zrovna stahuje a tlačí krev do tepen, bere si mozek ze zraku méně informací, tedy ze světa vidíme v ten moment méně. A jestli tohle nestačí, některé smysly jsou jen simulovány mozkem.

iZdroj fotografie: Pixabay

Náš mozek totiž propojuje informace z více kanálů a dává nám je jako balíček, pro který vlastně receptor nemáme. Například chuť je výsledkem spojení čichu, chuti v ústech a vlhkosti. Jenže vlhkost je tvořena souborem dat o teplotě a dalších získaných hmatem. Prakticky tak neexistuje nic, co bychom vnímali jen jedním smyslem. Všechno totiž prochází vnější strukturou našeho těla a teprve mozek nám pomocí signálů dává na vědomí, co nás obklopuje.

Zdroj: ScienceFocus