Na tomto obrázku jsou 2 chyby –⁠ viditelné na první pohled, ale najde je jen ten, kdo má dobře vyvinuté logické myšlení

První autobus využívající spalovací motor se objevil v roce 1895. Představil ho tehdy Karl Benz ještě pod názvem omnibus. Do pravidelného linkového provozu se pak vozidlo dostalo v Londýně v říjnu 1899. Tehdejší omnibusy však byly vysoce nespolehlivé a také určené jen pro 10–20 pasažérů. Protože však byla poptávka, vývoj šel rychle dopředu a modely z roku 1950 už uvezly až 50 lidí. Používaly dřevoplyn, naftu i svítiplyn.

Boom autobusů po 2. světové válce

Autobusová doprava ovšem zažila hlavní rozvoj krátce po 2. světové válce, kdy došlo k obecnému rozšíření infrastruktury pro automobilovou dopravu. Zahrnovalo to hlavně kvalitnější silnice a obecně levnější pohonné hmoty. Druhá polovina 20. století znamenala jejich převládnutí v hromadné dopravě, kde doplnily tramvaje. Hlavně na linkách, které nevyžadovaly vysokou kapacitu. Najdete na obrázku s autobusem logickou chybu?

iZdroj fotografie: Stencil Photos

Oproti tramvajím jsou totiž autobusy levnější, jednodušší a dá se s nimi mnohem lépe manévrovat. Náklady na budování jejich linek jsou mnohem nižší a veřejná doprava je tím pádem dostupná i pro menší města. Termín omnibus byl stejný jak pro první autobusy, tak pro původní větší dostavník poháněný koňmi. Kvůli rozlišení byl ten s motorem nejdřív nazván automobilní omnibus, zkrácením se pak zrodil dodnes platící autobus.

Co všechno musí autobus splnit?

Toto vozidlo musí projít zkouškami stability a nesmí se v něm vyskytovat hořlavé nebo nasákavé látky. Veškerá elektroinstalace musí být také zcela odolná proti teplotě a vlhkosti. Každý autobus dále musí mít minimálně dvoje dveře, z nichž jedny se berou jako nouzové. Nejvyšší povolená výška schodu je 340 milimetrů a to platí i v případě přepravy stojících cestujících. I klasické městské autobusy se stojícími pasažéry mohou na dálnici.

Největší síť autobusové dopravy na světě má Jakarta v Indonésii. V součtu tu 251,2 kilometrů tras obsluhuje 3 900 autobusů. První pravidelná linka omnibusu začala v roce 1662 v Paříži. Tehdy byl vůz tažen koňmi a pojal maximálně 8 cestujících. Londýn je znám svými doubledeckery, tedy červenými patrovými autobusy. Několik firem na něm má i malé třetí patro. Jediný fungující však byl na filmovém plátně v třetím díle Harryho Pottera.

Londýnské autobusy a řešení rébusu

Lidé prakticky z celého světa znají zcela ikonické londýnské červené autobusy. Tato barva ovšem není jediná. Když byly ve městě představeny první kusy, měly různé barvy podle konkrétní trasy, kterou obsluhovaly. V roce 1907 se však hlavní společnost rozhodla svoje stroje odlišit od konkurence a všechny je natřela na červeno. Pokud stále tápete, autobusu chybí jak zrcátka, tak stěrače.

iZdroj fotografie: Stencil Photos

Když jsme u těch konkrétních tras autobusové dopravy, nejdelší vede mezi Limou v Peru a brazilským Rio de Janeirem. Říká se jí také „Interoceanic Highway“, je dlouhá 2 600 kilometrů a projet ji trvá přes 100 hodin. Není ovšem nejdelší v historii. Nejdelší trasa všech dob vedla z Londýna do indické Kalkaty. Autobus tehdy ujel 32 600 kilometrů a jízda se konala jen 15krát, konkrétně mezi roky 1968–1976.