Je to pocit, jako kdyby vás někdo pohřbil zaživa: Proč dochází ke spánkové paralýze a co se s tím dá dělat

Hororově znějící fenomén se nejčastěji objevuje krátce před usnutím nebo naopak po probuzení. Není náhodou, že ti, kteří ho prožili či prožívají, mají strach ze smrti. Kromě očních svalů nejsou totiž v takové chvíli schopni pohnout vůbec ničím, ačkoli třeba jen na krátkou dobu. Je přitom velmi důležité, aby stav nebyl považován za duševní chorobu. Jedná se totiž o jasně fyzické onemocnění, jak potvrzuje i Raj Dasgupta, MD.

Když se probudí mysl, ale tělo ještě spí

Jakmile se u vás projeví 2–3krát, rozhodně stojí za to navštívit lékaře. Co se ale vlastně děje? Během spánkové paralýzy jsou dočasně nedostupné svalové funkce. K této formě ztuhlosti obvykle dochází během usínání a probouzení. Ti, kteří tento jev zažili, mají jasný pocit nemožnosti hýbat svaly, někdy dokonce nemohou ani dýchat. Ve spojitosti s tím nejsou zvláštní ani noční můry v bdělém stavu. Stále při nemožnosti vlastního pohybu.

iZdroj fotografie: iStock

Poprvé se spánková paralýza projeví většinou jako poměrně běžný stav ve 14–17 letech. Dle odhadů vědců jde o 5–40 % populace. V mnoha případech výskytu předchází další chronická porucha spánku, konkrétně narkolepsie. Ta vyvolává přímo ochromující ospalost a náhlé záchvaty usínání kdykoli během celého dne. Ačkoli jsou příznaky až děsivě alarmující, není tento stav reálně nebezpečný. Díky tomu také nevyžaduje lékařské zákroky.

Příznaky spánkové paralýzy?

Nejčastějším rysem je nemožnost mluvit a hýbat se. To může trvat přibližně několik vteřin, ale i 2 minuty. Stejně tak se objevuje pocit, že člověka někdo drží či dokonce táhne, případně vědomí cizí přítomnosti v místnosti. Dotyční zažívají přirozeně strach, občas halucinace. Připojují se potíže s dýcháním, pocení, bolesti svalů a tušení blízké smrti. Právě tento pocit dominuje prakticky všem zážitkům. Záchvat skončí většinou sám, příznaky odeznívají rychleji.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Obojí v případě, že postiženým člověkem někdo pohne, nebo se ho alespoň znatelně dotkne. Paralýzu tohoto typu lze zažít naprosto v jakémkoli věku, postihuje tedy děti i dospělé. Některé choroby vystavují lidi většímu riziku, jde například o osoby s nespavostí, narkolepsií, hlubokou depresí nebo úzkostnými poruchami. Stejně tak je rizikem posttraumatický stres. Podle vědců je hlavní příčinou odpojení těla od mysli během spánku.

Špatné spánkové návyky a roztěkanost

Krom výše uvedených faktorů přispívá také špatná spánková hygiena a celkové rozhození odpočinkového rytmu. Obojí je pro kvalitu spánku zásadní, narušení pak plodí jen další postupné problémy. Dodnes se ovšem nepotvrdilo, že by tato porucha spánku byla dědičná. Příznaky většinou záhy zmizí a stav není reálně nebezpečný, nevyžaduje tudíž žádnou léčbu. K výskytu přispívá také spánek na zádech, raději tedy nocujte na boku nebo na břiše.

Trpíte-li spánkovou paralýzou v kombinaci s narkolepsií, zastavte se u lékaře a konzultujte vhodné léky. Je to podstatné zvláště tehdy, pokud vám obojí současně narušuje každodenní povinnosti či práci. Četnost výskytu lze omezit také změnou životních návyků. Především redukcí stresu a konzumace kofeinových nápojů. Navykněte si vstávat i chodit spát ve stejnou dobu, vytvořte si rituály a dobré podmínky pro opravdu klidný spánek.