Revoluce v pohřebnictví? Tělo se hluboce zmrazí. Pak se z něj stane hnojivo a může nad ním růst strom

Oba běžné způsoby mají svoje potenciální negativní dopady. Hřbitovy se nevyhnutelně rozrůstají a pak je tu otázka emisí uhlíku. Zakrátko tu ale mohou být mnohem šetrnější pohřební alternativy, například tzv. poslání (promession). Momentálně je zde malý problém – není totiž legální. Ale i to se v budoucnu může změnit. Jak by tato nová metoda probíhala a dokáže vyřešit zmíněné problémy, které nás u klasických způsobů trápí?

Jako ze sci-fi románu

Poslání je teoretický proces vyvinutý švédskou bioložkou Susanne Wiigh-Mäsa. Zahrnuje hloubkové zmrazení těla, aby bylo připraveno na přirozené kompostování. V zásadě je tělo v rakvi umístěno do velkého tunelu plného tekutého dusíku a vystaveno teplotě -196 stupňů Celsia. Pak je rakev odstraněna – ostatně je natolik křehká, že se zlomí při sebemenším pohybu. Zbývající voda se odpaří a cokoli zůstane, už připomíná jen prášek.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Pomocí magnetů jsou odstraněny všechny kovové části, například zubní výplně. Pak jdou ostatky do kompostovatelného kontejneru a jsou pohřbeny méně než metr pod zem. Celé to spíš zní jako podivný rituál ze sci-fi novely. Velmi dobře to ale fungovalo při likvidaci pošlých prasat. Protože je proces stále ilegální pro lidi, Wiigh-Mäsa a její tým ho testovali na již mrtvých prasatech, jejichž tkáň je svou texturou velmi podobná té lidské.

Uzavření kruhu života a smrti

Kremace je nejoblíbenější formou pohřbu v celých Spojených státech. Není ale dobrá pro životní prostředí. Spálit celé tělo trvá asi 2,5 hodiny. Tkáň navíc přirozeně obsahuje chlorid sodný, který při hoření uvolňuje mnoho toxinů. Krom toho se ze zubních výplní a kovových končetin uvolňuje ještě rtuť. Oheň také nedokáže zpracovat jakékoli přidané kovy a samotné kosti. Tyto části je tudíž potřeba likvidovat samostatně v tzv. kremulátoru.

iZdroj fotografie: Depositphotos

Jako by to nestačilo, poměrně velká část rakví se do půdy vůbec nehodí. Povrchové laky bývají toxické a půda tak nezískává zpátky žádné živiny. Tělo je v nich uzavřeno a prakticky nehrozí žádné kompletní rozložení. Na druhou stranu zmíněný kontejner použitý k poslání se rozloží už za pár měsíců a stane se hnojivem. Lidé, kteří si tento způsob zvolí, mohou být pohřbeni na tradičním hřbitově s květinami nebo stromem, které budou růst nad nimi.

Překážky tvořené zajetými organizacemi a pohledy

Po smrti se tak stanou hnojivem pro další život a cyklus bude pokračovat. Autorka postupu začala experimentovat v roce 1997, protože chtěla najít lepší způsob pohřbu. Neobdržela ovšem zákonné povolení, aby se poslání stalo legální volbou. Od té doby ovšem získala širokou podporu i řadu investorů. Někteří lidé v její práci věří tak moc, že si nechávají tělo zmrazit v boxu, dokud nebude tato cesta legální i pro ně.

Ve Švédsku se její postup setkal s velkým odporem. Dosáhlo to takové míry, že obvinila pohřební organizace ze snahy ji diskreditovat. Je ovšem nemožné určit všechny přínosy a problémy, dokud nebude postup použit přímo na lidské tělo. „Myslím, že pro pohřební byznys je příhodné udržovat smrt jako tabu. Potom mohou totiž pracovat podle svého a nemusí se nikoho na nic ptát.“ Podle ní je však čas naše postoje změnit a strhnout tento přetrvávající závoj.