Kdo a jak porazil krvežíznivou Gévaudanskou bestii, se kterou si nedokázala poradit ani armáda?

Francouzský venkov terorizovala během 18. století několik let záhadná šelma. Za dobu svého řádění vzala stovky životů, hlavně se jednalo o ženy a mladé dívky.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Do vesnic přicházeli lovci z celé země, aby ji zabili nebo alespoň chytili. S řáděním si nicméně nedokázali poradit ani ti nejotrlejší a nejzkušenější. Vybavení nerozhodovalo, selhali i profesionální vojáci. Po tisíci dnech pak útoky ustaly stejně náhle, jako začaly. Zanechaly nesmazatelnou stopu v životech vesnic, historii i ve folklóru. Gévaudanská bestie se pak stala námětem příběhů, pověstí, legend i mnoha konspirací.

První oběť neznámé bestie

Dne 30. června 1764 bestie napadla a zabila čtrnáctiletou Jeanne-Boulet poblíž její vesnice. Tato smrt byla zachycena matrikou a stala se prvním jménem v dlouhém seznamu obětí zuřivé bestie. Útoky už od počátku děsily vesničany svou brutalitou, netvor nezabíjel jen pro potravu. Své cíle trýznil tak, že v tom mohla být i touha po pomstě a prosté potěšení ze způsobené bolesti. Tehdejší svědci ji popsali nejčastěji jako vlka.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Ti byli ostatně v oblasti běžní a občas zabili ovci nebo jiný dobytek. U nich ovšem obyvatelé věděli, jak je zastrašit, což však na bestii neplatilo. Podle popisů šlo o tvora s červenou srstí, černým pruhem na zádech a dlouhým ohonem. Měl mít také zarudlé nebo hněvivé oči a mohl chodit i po zadních. Vydával zvuky, které se nepodobaly ničemu známému, a byl tak rychlý, že za jediný den dovedl uběhnout neuvěřitelných 40 kilometrů.

Hororová podívaná a selhavší armáda

Své oběti často nechal částečně sežrané, rozkousané či rozsekané. Chybějící končetiny nebo hlava byly někdy nalezeny i desítky metrů od těla. Pro náhodné svědky tedy skutečný horor. Většinou šlo o rolníky, kteří žili v drsných podmínkách a daleko od krále či dvora. Šelma vybírala často ženy a mladé dívky, takže lidé se záhy báli opouštět své domovy a stejně tak posílat děti na pole. Nikdo nevycházel v noci a řádění tak ohrožovalo chod vesnic.

Několik měsíců po prvních útocích se případem začali zabývat muži královské jízdní pěchoty v čele s kapitánem Duhamelem. S pomocí vesničanů pročesali celý les, tvora však nenašli. Dokonce se převlékli do šatů jako návnady, všechno bylo ale marné. Za 7 měsíců tak region opustili. Po 7leté válce ztratila Francie několik kolonií a král se stal velmi neoblíbeným. Příběh o bestii se tehdy stal námětem mnoha článků a panovník musel reagovat.

Král vysílá svého osobního lovce

Vypsal proto odměnu na její hlavu, což přilákalo mnoho lovců. Ti se řídili sadou pravidel a museli přinést hlavu zvířete, s bestií to však nebylo tak jednoduché. Zasáhl tedy král, jako zkušený lovec poslal do regionu svého přítele. Selhání bylo tedy nemožné, v sázce byla pověst koruny. Kolem poloviny září se se svými muži vypravil do lesa kolem opatství des Chazes, kde ulovili obrovského šedého vlka, kterého místní ihned poznali jako bestii.

Zdroj fotografie: Depositphotos

O několik týdnů později ovšem přišly další útoky, pro krále však šlo o uzavřený případ. Vesničané se tedy museli spolehnout sami na sebe. Teprve během léta roku 1767 ukončil život bestie mladý farmář Jean Chastel. Po jednom z útoků spolu s dalšími sledoval zvíře do lesa, kde ho pak zastřelil. Ostatky byly sotva prozkoumány a pohřbeny na neznámém místě. Budoucí vědci ji tak nemohli studovat a dále osvětlit celou záhadu.

Jaké podobné tajemné zvíře vás napadá?

Zdroj: Science