V roce 1760 došlo k nájezdu ruské armády na Berlín, dobytí východního Pruska a také vystoupení Ruska ze 7leté války. Otázkou zůstávají okolnosti.
Berlín v té době nebyl majestátním císařským městem, počet obyvatel byl asi 120 000 a centrum se rozkládalo na dvou ostrovech. Bylo zde 10 bran, ale jen ta Chotěbuzská byla nějak chráněna a měla jedno třílibrové dělo. Do 16. října 1757 přežil Berlín nájezd rakouského oddílu generála Gadika o síle 14 000 mužů. Ruské velení se rozhodlo tento nájezd zopakovat a roku 1758 byl úkol dobýt Berlín svěřen generálu Willimu Fermorovi.
Anatomie oddílu
Možnost se objevila až v roce 1760 a operaci provedly jednotky generála Černyševa a rakouského generála Lassiho. V čele sboru byl oddíl Gottloba Kurta Heinricha von Totleben. Krátce před 7letou válkou získal právo vytvořit sbor 12 000 mužů, byl dvakrát raněn a obdržel dva rozkazy. Nyní tedy vedl poměrně silný oddíl předvoje pochodujícího na Berlín. Šlo o 2 000 pěšáků, 12 polních děl, tisíc jízdních granátníků a husarů, 1 500 kozáků.
Berlínská posádka tedy čítala 1 200–1 300 pěšáků a 240 husarů. Velitel, generál von Rochow, mu město téměř ihned vydal, čemuž ale zabránili další generálové. Útok se Totlebenovi nezdařil a během té doby se k Berlínu přiblížil pruský oddíl prince Evžena. Na druhé straně dorazily jednotky Černyševa a Lassiho. Černyšev jako starší v hodnosti převzal celkové velení. Zároveň se oba setkali s výrazným odporem Totlebena.
Obsazení města a další vývoj
Dne 26. října obsadily spojenecké jednotky předměstí Berlína a začala jednání o stažení pruských jednotek a kapitulaci. Návrh byl adresován Totlebenovi, který následně nejspíše překročil svou pravomoc. Svévolně snížil odškodné ze 4 milionů zlatých na 1,5 milionu stříbra a poté povolil ho nahradit směnkami. Jako rukojmí si nevzal členy magistrátu a velké obchodníky, ale dva drobné židovské obchodníčky.
Totleben nakonec obdržel pouze děkovný dopis za tažení proti Berlínu, generálové Panin a Černyšev byli vyznamenáni řádem a povýšeni. Obecně je však třeba říct, že berlínská expedice z roku 1760 je tradičně přeceňována. Jednalo se o bezvýznamný nálet ruských a rakouských jednotek, jehož jediným cílem bylo vzít si z města odškodné. Krátkodobé dobytí Berlína nemělo jakýkoli strategický význam nebo vliv na průběh této války.
Totleben ovšem nekončí
Dne 28. června 1761 byl Totleben obviněn ze zrady. Podle zjištění udržoval prostřednictvím židovského obchodníka Isaaca Sabatky kontakt s Fridrichem 22. a princem Jindřichem. Vyšetřování také ukázalo, že si hned po berlínské výpravě koupil panství v Prusku. Totleben vše popřel, o půl století později byly však nalezeny v pruských archivech dokumenty, které o jeho zradě svědčí. V roce 1763 byl odsouzen za zradu, Kateřina II. však vydala milost.
V roce 1769 povolila Kateřina II. generálmajoru Totlebenovi ve výslužbě návrat do Ruska. Bojoval proti Osmanům v Imereti a dobyl Kutaisi, z rukou Kateřiny obdržel Řád Alexandra Něvského a stal se generálporučíkem. Z Gruzie byl odvolán kvůli špatným vztahům s místními knížaty spojenými s Ruskem a králem Ereklem II. z Kartli. Podařilo se mu také bojovat s Konfederacemi v Polsku. Zemřel 20. března 1773 na jakousi „horečku“.
Udržení Východního Pruska
Tyto země byly dobyty během druhého tažení proti Rusku, které na podzim roku 1757 provedla ruská armáda vrchního generála Willima Fermora. Udržet toto území bylo ovšem v té době prakticky nemožné. Od Ruska bylo odděleno zeměmi tradičně nepřátelského Commonwealthu a vévodstvím Courland. Pozemní cesta do Východního Pruska mohla být kdykoli zablokována, stejný problém hrozil i námořní komunikaci.
Žádná z velkých zemí nesouhlasila s uznáním dobytí celého evropského království Ruskem. Pokusy udržet Východní Prusko by nevyhnutelně vedly k vytvoření celoevropské koalice namířené proti Rusku. Tyto země jsou nejen bohatší než periferní a agrární Východní Prusko, ale mají také jedinečnou geografickou polohu. Ta jim dovoluje bez jakýchkoli výrazných problémů ovládat celé Severní i Baltské moře.
Které další bezvýznamné vojenské operace vás napadají?