Mravenci tvoří udržitelné zemědělství. Od těchto malých hospodářů se má lidstvo stále co učit

Zemědělství překvapivě není čistě lidský výdobytek. Listoví mravenci (Leafcutter ants), kteří nemají mozek větší než hlavička špendlíku, se také změnili z lovců a sběračů na farmáře. A navíc to provedli dlouho předtím, než se vůbec objevili lidé. Spolu s několika dalšími druhy si tak pěstují vlastní potravu. Aktuálně dělá nájezdy do džungle za účelem sklízení rostlin více jak 200 druhů západní hemisféry. Materiál je pak nesen zpátky na výživu hub.

Mravenčí práce na pěstování hub

Podle studie z roku 2017 provedené Smithsonovským institutem pěstovali mravenci v Jižní Americe různé druhy hub už před 60 miliony let. Podle genetických dat různých druhů se odlišnost farmářské linie mravenců objevila asi před 30 miliony let. Jde o důsledek přesunutí některých druhů do suššího klimatu. Mravenčí farmaření zahrnuje dva typy, vyšší a nižší. Ten nižší se většinou vyskytuje ve vlhkých deštných pralesích.

iZdroj fotografie: Pxhere

Tady se spory hub dovedou vymanit z mravenčích kolonií a vrátit zpátky do divočiny. Mravenci občas hromadí divoké houby a nosí si je zpátky do hnízda. Genetické spektrum pěstovaných a divokých hub se tak mixuje. V důsledku tak mají „nižší“ mravenci menší vliv na genetiku a evoluci své úrody. V základu dovedou houby přežít i bez nich, což znamená menší závislost na těchto mravenčích populacích.

Ten druhý způsob farmaření

Ve vyšší formě nejsou ani mravenci a ani houby schopni přežít nezávisle na sobě. Před 30 miliony let se klima v Jižní Americe změnilo na chladné a suché. Mravenci se v návaznosti na to usídlili v krajině mimo les. Houby, které se vyvinuly v deštném pralese, už nemohly uniknout ani přežít v pouštích. Tato izolace způsobila jejich závislost na mravencích, kteří hrabou komůrky v podzemí a optimalizují vlhkost i proudění vzduchu.

iZdroj fotografie: Pxhere

Časem se houby, které nemohou přežít v suchém prostředí, v mravenčích „sklenících“ domestikují. Stejně jako mnoho plodin, které lidé modifikovali do té míry, že už nejsou schopny přežít v divočině vlastními schopnostmi. I některé druhy hub se změnily natolik, že přežijí jen v lidmi (nebo mravenci) udržovaném prostředí. Tento neúprosný vzájemný vztah plodiny a pěstitele má ovšem více vrstev, než je na první pohled patrné.

Ovlivnění plodiny i pěstitelů

Když se mravenci stali farmáři, ztratili svou schopnost vytvářet aminokyselinu arginin. Takže se stali závislými na houbách, které ji obsahovaly. Výměnou za to vyživují, zalévají a čistí tyto houby. To samozřejmě vyvolává otázku, kdo je vlastně pánem této situace. Ovládli mravenci houby a adaptovali si je podle záměru, nebo jsou sami ovládáni? Odpověď je, že ani jedno. Vyvinuli si prostě vzájemně prospěšný vztah, ze kterého těží obě strany.

Mravenci staví podzemní komory a celá bludiště, která jim dovolují houby přesně zásobovat. Zvyšují tím také jejich produkci, aniž by se snížila odolnost houby na vlivy vnějšího prostředí. Toto jejich podzemní zemědělství poskytuje veškerou potravu, kterou potřebují, v míře zcela srovnatelné s lidským hospodařením. Zabezpečují si tak stabilní příjem potravy, aniž by jakkoli narušovali životní prostředí, které je obklopuje.

Které aktivity zvířecích druhů považujete za nejpropracovanější?

Zdroj: LiveScience