Po letech strávených prací právě s takovými lidmi norská psycholožka věří, že jim pomoct lze. Jde tak proti postoji, který zastává valná většina jejích kolegů.
„Nemůžeme se prostě usadit v tom, že budeme psychopaty démonizovat,“ říká Aina Gullhaugen, autorka studie. Její specialitou je skupina pacientů, o kterých se dlouho věřilo, že je nijak léčit nelze. Psychopati lžou a manipulují, často také ostatní lidi zneužívají. Psychopatie a kriminalita jsou pak velmi častá kombinace. Jiní mohou být velmi okouzlující a dostat se v životě daleko, nicméně postrádají schopnost cítit vinu nebo jakoukoli empatii.
Vězení nebo management
Český neuropatolog František Koukolík o psychopatech prohlásil, že končí buď ve vězení, nebo na vysokých manažerských pozicích. Jejich dvě hlavní charakteristiky jsou totální sebestřednost a přesvědčení o vlastní výjimečnosti. „Nevidím psychopaty tak chladné, jakými je dělá naše stereotypní vnímání,“ prohlašuje Gullhaugen. Tuto skupinu lidí léčila mnoho let a v roce 2021 v této oblasti získala doktorát.
V následující studii představila s kolegy model nazvaný Dynamický model psychopatie (DMP). Jádrem tohoto přístupu je skutečnost, že psychopati zažívají zcela základní pocit hanby. Mnoho složek jejich chování slouží jako kamufláž a kompenzace právě této hanby. V důsledku jednání jí cítí mnohem méně, až se stane nevědomou. „Jde o nový pohled, který ukazuje, kde v psychopatii leží potíže s porozuměním.“
Naděje pro lidi bez viny a empatie?
„Psychopati jsou skupinou, pro kterou podle mnoha mých kolegů neexistuje žádná naděje,“ podotýká Gullhaugen. „Jenže pokud se nepokusíte k těmto lidem přiblížit, je velmi obtížné vidět možnosti, které mohou existovat.“ Gullhaugen místo toho využila přístup filosofa Karla Poppera, že vědec by měl mít odvahu zpochybňovat ustanovené pravdy. „Aktuální náhled je, že oni sami netrpí a jen působí utrpení ostatním.“
„Jenže tento náhled je založen pouze na starých znalostech. A mnoho výzkumů stálo také jen na snaze posílit to, co si momentálně myslíme.“ To ale rozhodně neznamená, že by jejich léčbu považovala za jakkoli snadnou. Její pacienti jsou obvykle velmi ostražití, nejsou však tvrdí a chladní. U řady z nich cítí určitý druh připravenosti a také nervozity. „Když jako psycholog potkáte psychopata, je to z jeho strany prakticky vždycky nedobrovolné.“
Různé stupně hledání
Nejde totiž o lidi, kteří by sami od sebe hledali terapii, takže je vždycky ošemetné s nimi něco takového vůbec začínat. Velmi často také pracují s externalizací, tedy svalováním viny za své problémy na někoho jiného. A pokud si psychopat své problémy nepřizná, je obtížné o nich mluvit. Gullhaugen věří, že svoje utrpení místo toho ukazují nepřímo. „Potřebují pomoci svoje problémy přeložit. A takový přístup může zabrat obrovskou spoustu času.“
Co ale vůbec vede specialistku ke snaze pomoci lidem, nad kterými ostatní už zlomili hůl? „Vždycky mě zajímalo, co žene lidi dopředu. Psychopatie je pro mě vzrušující záhada a je to také oblast do značné míry neprobádaná. A to i po 20 letech.“ Její námitky proti současnému postoji nebyly komunitou příliš dobře přijaty. Vidí však, že se v oboru začalo i tak dít docela hodně. Několik výzkumů také potvrdilo, že dosavadní metody zkrátka nedostačují.
Nejasnosti ohledně výzkumné metody
Podle Påla Grøndahla není překvapením, že Gullhaugen čelí opozici. Má podle něj pravdu v tom, že mnoho výzkumů se jen navzájem potvrzuje, metody terapie jsou přitom nepoužitelné. Existuje tu ovšem riziko, že pacient svého lékaře oklame. Pro těžké psychopaty je charakteristická právě manipulace a také problémy s vnímáním pravdy. Na největší problémy ale Gullhaugen naráží hlavně stran metod ve svém výzkumu.
„Jedním z problémů je předpoklad hanby jako motivu a to, že si ji jedinec neuvědomuje. Jenže jak se tohle dá empiricky prokázat?“ Bude tedy velice obtížné doložit, že tato terapie bude mít na psychopaty požadovaný efekt. Několik pacientů už se s novým modelem setkalo, případný úspěch ale může být čistou náhodou. Je potřeba postupy aplikovat na mnohem větší skupině a mít samozřejmě k dispozici také kontrolní skupinu.
Kterého člověka považujete za psychopata a proč?
Zdroj: ScienceNorway
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 6417
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 9494
