Lidé se často srovnávají se smrtí tak, že ji převlékají za určitou formu života. Těla odpočívají v pokoji a dopřávají si velmi dlouhá zdřímnutí, zatímco reálně leží v hlíně.
Hodně lidí věří v posmrtný život. Jde o koncept, který nejen popírá konečnost smrti, ale doslova ji popisuje jako jinou formu života. Asi nejzářnějším příkladem je pohřeb s otevřenou rakví. Zemřelí jsou krásně oblečeni a leží v obrovské a bíle vyložené šperkovnici. Vytváří to skoro dojem, že spí v poněkud klaustrofobické posteli. Postupem času však tuto spící krásu čekají některé dosti drastické změny.
Trochu jiný příklad odlivu mozků
Smrt nečeká na nikoho, a rozhodně ne na to, až se někdo před tělesným rozkladem obleče. První orgán, který postihne zkáza, je váš mozek. I když se vás celý život snažil udržet naživu, ve smrti se bude chovat mnohem dramatičtějším způsobem. Už po 4 minutách nedostatku kyslíku se mozkové buňky začnou rozpadat v procesu zvaném „autolýza“. Je to důsledek klíčového procesu, který drží člověka na živu, tedy dýchání.
Vzniká při něm oxid uhličitý, a pokud není odváděn krví pryč, zvýší se v buňkách pH a spustí se rozkladné procesy. Z buněk se uvolní živiny, na které se mohou vrhnout ostatní buňky. Přesné načasování záleží také na teplotě, chlad začátek autolýzy oddálí. Proto mohou být lidé, kteří se topí v ledové vodě, někdy zachráněni ještě po hodině. Mozek se místo smrti dostane do určité hibernace. V rakvi se pak věci přiblíží stavu tekutému, protože mozek (ze 70 % voda) prostě z těla vyteče.
Hodovní tabule pro bakterie
Jakmile k tomu dojde, začnou se na vás živit bakterie, které normálně žijí na povrchu i uvnitř vašeho těla. Během pár hodin spořádají žlučník a vypustí na svět žlutozelenou tekutinu. Hodiny přejdou v dny a vaše tělo se začne plnit posmrtnými plyny a dalšími nevábně zapáchajícími tekutinami. Tkáně a orgány vypustí až zarážející spektrum více jak 400 chemikálií a plynů. Krom jiných také tetrachlormethan, extrémně toxickou látku používanou dříve v hasicích přístrojích.
Po 3–4 měsících pobytu pod zemí začnou červené krvinky uvolňovat železo a tělo se zahalí do hnědočerné barvy. Brzy nato ztratí buňky svou strukturu, takže se veškeré tkáně změní na vodnatou kaši. Když uplyne něco přes rok, rozpustí a rozloží se i vaše oblečení, protože bude vystaveno všem chemikáliím, které produkuje vaše tělo. A přesně takhle se změníte ze spící krásky ve zcela nahou kaši. Jediné, co pak zůstane, jsou kosti a zuby.
Mrtvý se může rozloučit i slušnou ránou
Bez ohledu na to, jak klidná byla vaše smrt, nebudete nikdy odpočívat v pokoji, a to právě kvůli magii rozkladu. V určitých podmínkách – například při vystavení rakve v mauzoleu – mohou být zmíněné tekutiny úplně všude. Rakev totiž nakonec vybuchne nikoli v záblesku slávy, ale krve. Stane se doslova tlakovým hrncem, což redukuje celé tělo na nevábnou hnědou kaši plnou nejrůznějších kousků.
Když pak tlak uvnitř překoná soudržnost rakve, bude tento materiál všude kolem. Někdy je tento výbuch dokonce tak silný, že se něco dostane i před samotnou hrobku. Je to úplně stejný princip, jako když necháte v lednici příliš dlouho nějaké jídlo v plastovém boxu s víkem. A protože mrtvé tělo vylučuje stejné látky jako chlazení lednice, jde o paralelu mnohem přesnější, než by se mohlo zdát. Jste tak vlastně jen myslící maso, které čeká, až ho sní bakterie.
Chtěli byste klasický pohřeb, nebo nějakou současnou alternativu?