Marcos Rodriguez Pantoja strávil většinu svého dětství v horách na španělském venkově společně s vlky, divokými medvědy a také hady. To vše bez kontaktu s člověkem.
Je tak jedním z hrstky lidí na světě, kteří jsou nejblíž tomu být „vychováni vlky“. Dnes je mu 72 let a se španělskými novinami se během rozhovoru podělil o svůj život a zkušenost se zapojením zpět do společnosti. V podstatě si myslí, že svět nestojí za nic a že mu bylo s vlky a zvířaty mnohem lépe. Na počátku 50. let, když mu bylo šest, ho jeho násilnická rodina prodala staršímu farmáři v horách Sierra Morena. Ten krátce nato zemřel.
Sám obklopen pouze zvířaty
Aby se nemusel vracet k rodičům, začal se Marcos starat sám o sebe v divočině. Farmář ho před smrtí naučil základní postupy přežití včetně pozorování divokých zvířat. Podle svého tvrzení žil Marcos následujících 15 let v jeskyních, kde se „spřátelil“ a dorozumíval s vlky a dalšími horskými zvířaty. Na jeho životě založil svou práci také Gabriel Janer Manila, antropolog, který potvrdil značnou část Marcosovy výpovědi.
Nicméně upozornil také na to, že další stránky jeho svědectví je potřeba interpretovat velmi opatrně. „Marcos nám nevypráví to, co se reálně stalo, ale o čem věří, že se to stalo,“ řekl Manila v roce 2013. „Jenže takhle to děláme všichni – prezentujeme naši verzi skutečnosti. Když Marcos vidí hada a dá mu mléko, had se pak vrátí. On pak prohlásí, že je to kamarád. Had není kamarád, jen se vrací, protože dostane mléko.“
„Záchrana“ z divočiny
Ve věku 19 let byl Marcos z divočiny zachráněn za asistence španělské civilní gardy. Od té doby se pokoušel o návrat do společnosti, což pro něj bylo značnou výzvou. Podle svých tvrzení byl vykořisťován nadřízenými v oblasti pohostinství a stavebnictví. Stejně tak se i v osobním životě setkal se špatným zacházením. Web El País uvedl, že hlavně bojoval s emoční chladností lidského světa. „Smějí se mi, protože nevím nic o politice nebo fotbalu.“
Do divočiny se následně zkoušel několikrát vrátit, ale podle něj „už to není, co to bývalo,“ protože vlci ho již zpátky nepřijímají. Naštěstí není jeho příběh jen takto temný. Stále si užívá kontakt s lidmi a mnoho jeho sousedů ho bere jako přítele. Marcos je jedním z hrstky tzv. divokých dětí, které strávily část života stranou lidské civilizace. I když jsou jejich zkušenosti často tvrdé, poskytují nám jedinečný vhled do psychologie, a to dětské i obecně lidské.
Které divoké zvíře máte nejraději a proč? Dovedli byste v horách přežít?
Zdroj: IFLScience
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 7351
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 10428
