Denně nás obklopuje obrovská spousta věcí, které bezpečně poznáváme. Jenže kdybychom měli na očích jen mikroskop, nejspíš budeme dokonale ztraceni.
Pamatujete si ještě školní roky a to, jak jste možná pod mikroskop dávali plátky cibule, nebo muší křídla? Ty skutečně první mikroskopy se vlastně jmenovaly právě „muší brýle“ – ne proto, že by byly z much, ale protože se používaly na zkoumání toho nejmenšího hmyzu. Kolem roku 1590 pak duo otec a syn, konkrétně Hans a Zacharias Janssenovi, vyrobili historicky první stereomikroskop. A následovalo další a další zpřesňování drobnohledu, jak se mu také říká.
Bakterie v kapce vody
Antoni van Leeuwenhoek byl nizozemský přírodovědec a průkopník mikroskopie. Ačkoli se oblasti věnoval pouze jako amatér, jeho výsledky mají prvořadou důležitost. Vytvořil totiž natolik silné čočky, že bylo možné zachytit hemžení bakterií v jediné kapičce vody. Robertu Hookovi se říká objevitel buněk.Poprvé je uviděl, když mikroskopem zkoumal korek a jeho strukturu, která připomíná plástev. Co myslíte, že jsou tyhle poličky?
Další historický a drobnohledový milník je spjat se jménem Marcella Marpighiho. Šlo o italského lékaře a přírodovědce, kromě jiného také zakladatele histologie. Pomocí tohoto přístroje objevil chuťové pohárky a také červené krvinky. Robert Koch pak nalezl bakterie způsobující tuberkulózu a choleru. V 19. století se pozorování opět zpřesnilo, a to díky německému inženýru Carlu Zeissovi, který provedl revoluci v přesnosti optických čoček.
Nejmenší věci a počátky života
Nejmenší objekt, který byl kdy pozorován optickým mikroskopem, byl dlouhý 500 nanometrů. V roce 2008 se uvedl TEAM 0.5 neboli Transmission Electron Aberration Correacted Microscope. Šlo o společný projekt dvou amerických laboratoří a dvou společností, jehož cílem bylo pozorování objektů pod hranicí 0,05 nanometru. To je přibližně velikost atomu vodíku. Tyhle drobné tyčinky jsou teda větší, ale co to vlastně je?
V roce 2013 demonstrovali vědci pomocí mikroskopů tzv. abiogenesi, tedy možnost, jak mohl vzniknout život, resp. organické sloučeniny z anorganických. Pokud stále tápete v obrázcích, tady je řešení. To hnědé nahoře, co vypadá jako ústí jeskyně nebo nalomený kmen stromu, je okraj sušenky plněné krémem. Ty „poličky“ jsou ve skutečnosti břity žiletek v holicím strojku. A štětinky jsou blízko, jde o detail zubního kartáčku.
Kolikrát jste se trefili?