Ačkoli je nacistický Vůdce Adolf Hitler nevyhnutelnou postavou, může se skrývat nějaká pravda v příběhu jeho útěku do Argentiny v roce 1945?
S Adolfem Hitlerem, ostatně stejně jako s celou NSDAP a jejími vrcholnými činiteli, je spojená celá řada konspirací, mýtů, fantastických odhalení i „fantastických odhalení. Jedním z nejvytrvalejších příběhů je teorie, že Vůdce nacistů uprchl roku 1945 do Argentiny, nějak se vyhnul odhalení a zbytek svého života prožil v exilu v Jižní Americe, kde ho nikdo nikdy nevypátral. Jednalo by se asi o největší trik celého 20. Století. Ultimátní „studený případ.“
Velmi reálný útěk do anonymity? Je to možné?
Je to reálně proveditelná možnost, nebo jen kouřová clona, skrze kterou mnoho lovců senzací vytrvale nabírá pozornost a píše pochybné senzační studie, které nabízejí „oveřené“ skutečnosti? Odkud se tenhle námět vzal a jaktože tak dlouho vydržel? Britský důstojník Hugh Roper dorazil v roce 1945 do Berlína, aby zjistil osud Adolfa Hitlera, protože Sověti vypadali, že přestože jsou v nejlepší pozici ho rozkrýt, tak je to naprosto nezajímá.
Hitlerova smrt byla oficiálně oznámena velením námořnictva v květnu 1945. Existovaly i údajné ostatky, jenže byly zahaleny informační a ideologickou mlhou. Sovětské velení akorát jasně tvrdilo, že Vůdce je mrtev. Pak to popřely, aby vzápětí přiznaly, že identifikovaly ostatky jeho i Evy Braunové. Status se neustále měnil. Podle Ropera byl tento přístup pro Sověty typicky, fakta je obecně příliš nezajímala, napětí Studené války hrálo také svou roli.
Nejasný mýtus a láska k příběhům
Je třeba si uvědomit, že Sověti jednali a jejich představitelé přemýšleli v mnoha ohledech podobně jako Nacisté. Adolf Hitler nebyl jen člověk. Byl to symbol, pro mnohé mýtus. Takové symboly vytváří pozdější mýty, lidé se vypravují po jejich stopách a hledají…co vlastně? Pro Rusy bylo tedy příznačné, že nechali Hitlera, svého ideologického nepřítele, spadnout do propasti nejasného osudu, bez jasných informací nebo reliktů pro podrobnější průzkum.
Navzdory úvodnímu Roperovu zdání Sověti provedli nezbytné vyšetřování a získali přesný obrázek toho, co se ve Vůdcově bunkru stalo. Tedy kombinace střely do hlavy a nejspíš také kapsle kyanidu, navzdory veškerým tvrzením, že by Hitler mohl uprchnout. Rober k tomu naprosto trefně poznamenal, že láska k příběhům a záliba v jejich tvorbě je často silnější než láska k pravdě. Závěr je jasný – Hitler rozhodně do Argentiny v roce 1945 neutekl.