Dina Sanichar vyrůstal v divoké indické džungli, dokud ho v roce 1867 nenašli lovci a nepřivedli ho do sirotčince. Později podle něj Kipling vytvořil postavu Mauglího.
Kniha džunglí vypráví příběh chlapce Mauglího, kterého opustí jeho rodiče a on tak vyrůstá v džungli. Je vychováván vlky i dalšími zvířaty a obyvatelé pralesa mu říkají „lidské mládě“. A ačkoli se díky tomu dozvěděl všechno potřebné o divočině, nikdy se nenaučil chovat v kolektivu lidí. Slavný Kiplingův příběh byl mnohokrát adaptován a končí pozitivní zprávou o sebeuvědomění a harmonii mezi civilizací a přírodou. Realita byla ale jiná.
Nepříliš známý tragický osud
Dina strávil několik prvních let svého života v přesvědčení, že je jediný svého druhu. Když ho zhruba v šesti letech objevili lovci, byl schovaný v jeskyni, odkud ho vzali do sirotčince. Tam se ho misionáři snažili naučit všechno, co nikdy nepoznal. V první řadě šlo o vzpřímenou chůzi a mluvení. Bohužel propast mezi lidským chováním a zvířecími instinkty se u Dina ukázala jako příliš široká na překonání. Příběh skutečného Mauglího neskončil jako filmová verze.
Pohyboval se kolem na všech čtyřech a měl velké potíže postavit se jen na nohy. Jedl výhradně syrové maso a kousáním tvrdých kostí si brousil zuby. Podle dobových svědectví byla jeho schopnost pohybu po všech čtyřech přímo neuvěřitelná. Veškeré jídlo také před jakýmkoli kontaktem velmi důkladně očichal. Pokud se mu vůně nelíbila, jednoduše ho zahodil. Základním problémem při kontaktu s ním byla praktická nemožnost komunikace.
Vrčení a vlčí vytí místo slov
V první řadě Dina nemluvil stejnou řečí jako misionáři snažící se ho učit. Kdykoli chtěl sám něco vyjádřit, jednoduše vyl, skučel nebo vrčel přesně jako vlci. Zadruhé nerozuměl posunkům. Pokud lidé neznají cizí jazyk, obvykle se dovedou nějak dorozumět ukazováním na objekty a dalšími gesty. Jenže vlci ani jiná zvířata neukazují, takže tuto schopnost jako malý nezískal. I když se nakonec naučil misionářům porozumět, sám si jazyk nikdy neosvojil.
Zvuky lidského jazyka pro něj byly zkrátka příliš cizí. Čím déle zůstával v sirotčinci, tím víc se jeho chování podobalo lidskému. Naučil se stát a podle záznamů dokonce sám oblékat. Podle některých zkazek si dokonce oblíbil výlučně lidskou zálibu – kouření cigaret. Přestože nakonec dlouhé roky strávil ve společnosti lidí, nikdy jejich životní styl plně nepřevzal. Zemřel roku 1895 ve věku pouhých 35 let na tuberkulózu.
Četli jste slavný svazek Rudyarda Kiplinga?