Někdy kolem roku 1650 před Kristem bylo město Tall el-Hammam vyhlazeno při výbuchu. Ten měl sílu tisícinásobku atomové bomby použité na město Hirošima.
Město Tall el-Hammam zničila v době bronzové kometa nebo meteorit. Tato událost pak nejspíš inspirovala biblický příběh o zkáze Sodomy a Gomory, jak naznačuje nová studie. Destrukci notorického nemravně žijícího města sírou a ohněm barvitě popisuje Písmo svaté. Ve své době šlo o jedno ze tří největších měst v údolí Jordánu, jež bylo zároveň i místním politickým centrem. Metropole kypěla životem a měla víc jak 50 000 obyvatel.
Příčiny devastace
Budovy města vyrobené z bláta byly vysoké až pět poschodí a archeologové během let podrobně prozkoumali jejich strukturu. Na ruinách našli jasné znaky velmi náhlého růstu teploty – například keramiku, která byla roztavena zvenku, zatímco vnitřek zůstal nedotčen. Badatelé tak došli k závěru, že za zkázou nejspíš nestál válečný nájezd, sopka ani požár. Nic z toho by nemohlo vytvořit tak náhlý a intenzivní žár jako právě meteorit.
Problém je, že nikde v okolí není k nalezení kráter. Pravděpodobně šlo tedy o výbuch způsobený kometou nebo meteorem při bleskovém pohybu atmosférou. Těleso by při výbuchu 4 kilometry nad povrchem způsobilo explozi 1000krát silnější než výbuch v Hirošimě. Teplota vzduchu by tak velmi rychle vzrostla na téměř 2 000 stupňů Celsia, takže všechno oblečení a dřevo by okamžitě vzplálo. Meče, kopí, keramika a budovy by se začaly tavit.
Město v plamenech
Prakticky ihned by celé město zachvátil obrovský požár. Vteřinu po explozi by se pak místem prohnala tlaková vlna postupující rychlostí asi 1 200 kilometrů v hodině. To je větší rychlost, než jakou mělo nejrychlejší tornádo, jež bylo kdy zachyceno. Ze všech městských budov by tak zůstaly jen základy a oblaka sutin a samozřejmě by nepřežil ani jediný obyvatel nebo zvíře. Jejich těla včetně kostí by byla rozervána na fragmenty, které by se dostaly na kilometry daleko.
Tento náhled na podobu destrukce podporují roztavené kousky kovu a také nezvyklé části hornin, obojí nalezené v ruinách města. Jedním z klíčových objevů jsou zrnka písku, která obsahují specifické druhy prasklinek. Ty normálně vznikají jen za velmi vysokého a prudkého tlaku. Archeologové v zemině našli také vysokou koncentraci soli. Ta se sem dostala z Mrtvého moře, když výbuch roznesl zrnka soli do obrovské vzdálenosti. Nebo to bylo celé jinak?
Zdroj: SmithsonianMag
Tiskové zprávy
|
PŘEČTENÍ: 8714
Historie a kultura
|
PŘEČTENÍ: 11791
