Z Mléčné dráhy přijímáme neznámé signály. Jde o historický objev komunikace napříč vesmírem. Snaží se nás někdo kontaktovat?

Prapodivný vzkaz pochází z nitra naší galaxie, možná se ale blížíme odhalení jeho původu. Přestože trval jen několik milisekund, astronomy ohromil.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Během dubna 2020 zachytily dva pozemní radioteleskopy velmi intenzivní pulsy radiových vln. Přestože celá událost trvala jen několik milisekund, pro astronomy se jedná o obrovský objev. Bylo to totiž poprvé, co se radiové vlny tohoto tvaru a rychlosti objevily tak blízko naší planety. Byly zachyceny „jen“ asi 30 000 světelných let od Země, což znamená, že pocházejí z Mléčné dráhy a bylo zcela nemožné je minout.

Kdopak to volá

Zainteresované strany tak neměly žádný problém toto vysílání zachytit, a to dokonce nezaměřovaly přesně. „CHIME se ani nekoukal správným směrem, a stejně jsme to zachytili naprosto jasně, čistě periferním viděním,“ konstatoval Kiyoshi Masui, asistující profesor na MIT o jednom z projektů. Podle jeho dalších slov na to ani nebyla potřeba pokročilá technika, vlnění by zachytily i antény vyrobené doslova z forem na dorty.

Zdroj fotografie: Depositphotos

Tyto rychlé dávky vln (FRB – fast radio burst) nebyly zachyceny rozhodně poprvé, ale vždycky se vyskytly zcela mimo naši galaxii. Z důvodu velké vzdálenosti bylo také mnohem těžší je zachytit i následně prozkoumat. Zmíněné vysílání bylo také jednoznačně nejsilnějším zachyceným v Mléčné dráze. Podstatnější ovšem je, že díky relativní blízkosti mohou astronomové mnohem lépe než při předchozích výskytech zjistit původ vlnění.

První zachycení tohoto druhu vln

Poprvé se vlny tohoto typu objevily v roce 2007, kdy Duncan Lorimer a David Narkevic studovali radiové vlny v Austrálii. A zachytit něco tak blízkého si od té doby přáli astronomové po celém světě. Jedním z hlavních problémů těchto náhlých vlnění – krom vzdálenosti – je jejich obrovská prchavost. Navzdory tomu, že jsou 100 milionkrát silnější než Slunce, se objeví jen na zlomek vteřiny a pak jsou pryč. Tento faktor brání možnosti jejich dlouhodobého sledování.

Vlny mohou uvolnit v tisícině vteřiny více energie než Slunce za 100 let. Ideálně by astronomové dohledali konkrétní objekt a na něj zaměřili teleskopy. Jenže silně prchavá povaha těchto vlnění právě takovou možnost vylučuje. Naše znalosti ovšem i tak rostou, protože přes tuto jejich vlastnost máme podobných záznamů desítky. Záblesků tohoto typu se na nebi objevují tisíce během každého dne, většina je jich ovšem vzdálená miliardy světelných let. Co asi dalšího astronomové ve spojitosti s tímto vlněním objeví?

Zdroj: Space