Jaký obnos vykouzlí člověku opravdu trvalý úsměv na tváří? Potřebuje výhru v loterii, nebo je řešení někde úplně jinde?
Tvrzení, že peníze člověku nemohou koupit štěstí, je okřídleným rčením používaným po několik desetiletí. Dřívější studie ukázaly, že pokud získáváme víc, než kolik je potřeba k uspokojení základních potřeb a vlastního komfortu, už se to na nás neodráží. Vlastně můžeme být dokonce spokojení méně. Jenže tento náhled je minulostí. Sociologové se shodli na prostém pohledu, že více znamená lépe, a je to jejich nové motto.
Štěstí průměrného Brita
V roce 2020 byl proveden výzkum, jehož cílem bylo zjistit, jaká výše příjmu zajistí průměrnému Britovi spokojený život. Odpověď je 33 864 liber nebo více, tedy něco málo přes 1 milion korun. Jenže kouzlo je také v tom „nebo více“, jak ukázala pozdější studie z univerzity v Pensylvánii. Čím víc peněz můžeme použít, tím jsme spokojenější. Nejde přitom o čistou aplikaci filosofie „chamtivost je dobrá“ neboli „greed is good“.
Peníze totiž vnímáme v kontextu obecného stavu světa a nerovnosti bohatství, kterou aktuálně zažíváme. Bohatší lidé bývají zdravější a lepší zdraví má logický dopad na celkovou spokojenost. Také si mohou dovolit více volného času pro své zájmy, záliby a zážitky, než aby kupovali spoustu nepotřebných věcí. Štěstí pochází z našich vztahů a pracovní spokojenosti. A dostatek peněz nám v těchto kategoriích dává jednoduše více možností.
Srovnávání s okolím
Celkovou spokojenost v životě také ovlivňuje srovnávání s ostatními. Pokud jsme dlouhodobě na stejné úrovni jako naše okolí, máme pocit souladu, a tedy spokojenosti. Když se s okolím v tomto rozcházíme, jsme rozhození. Jde o „relativní deprivaci“, která se liší od absolutní chudoby. Jedná se vlastně o stále stejný model zapadnutí do okolí. Je to obdobná situace, jako být jediní ve třídě s brýlemi. Jasná odlišnost nás činí nespokojenými.
Tato zákonitost vysvětluje stagnaci průměrné spokojenosti i při prudkém nárůstu světového příjmu. Celkový příkon totiž lokální rozdíl neposunul. Děti bohatých rodičů mají navíc vyšší riziko výskytu depresí, úzkostí nebo poruch příjmu potravy. Stejně tak jsou náchylnější k drogovým závislostem. Dalším okřídleným rčením je, že „peníze kazí charakter“. Není to ale pravda, peníze charakter pouze odhalují a dávají jeho držiteli více možností, jak ho projevit.