Na Václavském náměstí našli patu sloupu o průměru 40 cm. Hloubka založení a technické parametry prozradily, že nesl šibenici

Archeologové Muzea Prahy určili, kde na Václavském náměstí stála středověká šibenice. Klíčem se stal zbytek dřevěného sloupu z výkopu pro tramvajovou trať.

Zdroj fotografie: Gampe / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

V roce 2024 se horní část Václavského náměstí proměnila ve staveniště. Dopravní podnik tu chystal návrat tramvají a po boku bagrů postupovali archeologové Muzea Prahy. Před Wiehlovým domem, kde sídlí knihkupectví Academia, a před sousedním Palácem Hvězda narazili na pozůstatek masivního dřevěného sloupu. Na první pohled vypadal nenápadně, protože z dřeva zbylo jen málo. Dva roky ho odborníci měřili, porovnávali a konfrontovali se starými vyobrazeními. Výsledek muzeum oznámilo 4. listopadu 2026: šlo o patu kotevního sloupu šibenice, která stála na někdejším Koňském trhu, v úseku mezi dnešní Vodičkovou a Jindřišskou ulicí.

Šibenice na Koňském trhu: popraviště uprostřed rušného tržiště

Dnešní Václavské náměstí vzniklo jako jedno z velkých tržišť Nového Města pražského, které založil Karel IV. Podle Českého rozhlasu Vltava se tu obchodovalo s koňmi, zbraněmi, látkami i obilím. Prostor sloužil obchodu, ale také moci. Podle Muzea Prahy stála šibenice ve střední, rovinaté části tržiště, nedaleko místa, kde terén stoupal k takzvané Horské bráně.

Poloha dává smysl. Popraviště ve městech nebývala schovaná, protože měla být vidět. Trest vykonaný před očima trhovců a kupujících fungoval jako veřejné sdělení, že město drží právo nad životem a smrtí. Kdo si dnes kupuje knihu v Academii nebo spěchá z metra k Muzeu, prochází podle nás jedním z nejsilněji nabitých bodů pražské topografie, aniž by o tom tušil.

Vyhledat Václavák na dnešní mapě a zapíchnout špendlík do konkrétního místa, kde se kdysi popravovalo, šlo dosud jen přibližně. Od letošního podzimu existuje bod, který se opírá o archeologická data.

Čtyřicet centimetrů dřeva a mědiryt z roku 1606

Sloup měl původně průměr kolem 40 centimetrů. Takový rozměr sám o sobě nic nedokazuje, přesvědčivost nálezu tkví ve skladbě indicií. Muzeum uvádí, že technické parametry sloupu a hloubka jeho založení potvrdily funkci kotevního bodu šibenice. Masivní dřevo zapuštěné hluboko do země muselo nést značnou zátěž a odolávat namáhání, které by obyčejná tržní konstrukce nepotřebovala.

Rozhodující doklad však přinesl mědiryt. Sadelerův prospekt Prahy z roku 1606, devítimetrová veduta složená z devíti listů, zachycuje šibenici přesně ve střední části Koňského trhu poblíž stoupání k Horské bráně. Archeologický nález se s tímto vyobrazením podle muzea shoduje „přesně“. Odborníci přitom šibenici na prospektu identifikovali už dřív: studie o archeologických hodnotách náměstí Nového Města z roku 2023 ji na výřezu vedle ostatních objektů označuje jako objekt číslo 5.

Terén tedy potvrdil to, co rytec zachytil před více než čtyřmi stoletími. Taková shoda je v pražské archeologii vzácná a dává nálezu váhu, kterou by samotný kus dřeva nikdy neunesl. Podrobnosti zveřejnilo Muzeum Prahy v tiskové zprávě.

Proč selhala dendrochronologie a jak se šibenice přesto datovala

Za normálních okolností by stáří sloupu prozradily letokruhy. Dendrochronologický rozbor tady ovšem nepřinesl výsledek, protože dřevo bylo příliš zdevastované. Muzeum jmenuje dva viníky. Na přelomu let 1912 a 1913 ho mechanicky poškodil výkop pro potrubí, které dělníci pokládali těsně vedle. Zbytek pak dokonala koroze přilehlé litinové trubky, která spustila procesy, jež dřevo dál rozkládaly.

Sloup tak přečkal staletí, aby ho nakonec poničila modernizace města. Ironie, která na Václavském náměstí nikoho nepřekvapí.

Datace se proto opírá o souvislosti. Muzeum uvádí, že šibenici na Koňském trhu vztyčili pravděpodobně v průběhu 15. století a v dalších staletích ji opakovaně obnovovali. Archeolog Muzea Prahy Petr Starec pro Novinky doplnil, že rozbor okolních vrstev doložil existenci šibenice na konci 15. století. Dřevěná konstrukce vystavená počasí nevydržela věčně, a tak se patrně měnila. Nalezená pata tedy může patřit k některé z pozdějších obnov.

Archeologie práva: řezník, smolné knihy a moravská popraviště

Starec nález označil za mimořádný objev, který posouvá takzvanou archeologii práva. Obor zkoumá hmotné stopy po výkonu spravedlnosti, tedy popraviště, pranýře nebo hroby odsouzených. Praha tak získává konkrétní doklad toho, jak fungovala středověká justice přímo v srdci obchodního života.

Jména obětí zatím zůstávají skrytá. Starec připomněl jediný známý kronikářský případ, řezníka popraveného za podvody. Další osudy by podle něj museli historici dohledat ve smolných knihách, tedy v soudních záznamech o výsleších a rozsudcích.

Česká archeologie zná i jiná popraviště a srovnání s nimi pražský nález dobře zasazuje do souvislostí:

Lokalita	Co výzkum odhalil
Bečov nad Teplou	Relikt kruhové zděné šibenice, zkoumaný v letech 2002 až 2003 jako první objekt svého druhu v Česku
Tišnov	786 fragmentů lidských kostí, nejméně 13 jedinců
Bystřice nad Pernštejnem	Archeologický a osteologický materiál z 15. až 17. století
Křenovice, Šatov	Další zkoumané moravské šibenice

Podle Josefa Ungera z Masarykovy univerzity stálo na Moravě v 16. až 18. století kolem tří stovek šibenic, často jako výrazné dominanty v krajině. Pražský případ se od nich podstatně liší. Zatímco tato popraviště stála zpravidla za městem na návrších, novoměstská šibenice stála přímo na tržišti. Dřevěný kotevní sloup navíc představuje jiný typ konstrukce než bečovská kamenná stavba.

Tramvaje, střepy a granát: co dalšího vydalo Václavské náměstí

Šibenice je nejvýraznějším, nikoli však jediným objevem. Archeologové při výzkumu prošli vrstvami městského a řemeslnického odpadu. Mezi nálezy podle muzea patří:

• keramika a zvířecí kosti,
• součásti vybavení domů,
• mince a obchodní plomby,
• drobné úlomky skla, kovářské okuje, rybí kosti a zbytky rostlin a plodů.

Deník Aha! v květnu 2026 zmínil také atraktivnější kousky: otisky psích tlap v gotické cihle, pruský granát z roku 1757 a keramickou hračku. Celý soubor se nyní třídí a konzervuje, poté zamíří do depozitářů. Vybrané artefakty chce muzeum v budoucnu ukázat veřejnosti. Pata sloupu by se mezi nimi objevit mohla, pokud ji kurátoři zařadí.

Kdo nechce čekat, najde šibenici už teď na Sadelerově prospektu v Domě U Zlatého prstenu v Týnské ulici. Devítimetrová animace mědirytu tam oživuje přes 900 postav rudolfínské Prahy. Expozice je otevřená od úterý do neděle mezi 10. a 18. hodinou, plné vstupné stojí 180 Kč.

Stavbu trati výzkum nebrzdí. Archeologové postupují koordinovaně se stavebníky a podle harmonogramu DPP mají tramvaje vyjet v červnu 2027. Na náměstí se tak vrátí po více než čtyřiceti letech; trať tu zrušili na konci roku 1980. Dvoukolejná trasa bude mít koleje netradičně rozestoupené, mezi nimi vznikne pěší pás a projekt počítá se 67 novými stromy.