Císař Rudolf II. měl umřít ve čtyřiceti. Tadeáš Hájek mu namíchal elixír ze 77 bylin, který měl obnovovat buňky a harmonizovat tělo

Rudolf II. chřadl na těle i na duchu. Pražská tradice tvrdí, že mu dvorní lékař Tadeáš Hájek namíchal elixír ze 77 rostlinných složek a alkoholu. Císař pak žil ještě téměř dvacet let.

Zdroj fotografie: Picryl

Léto 1592, Pražský hrad. 18. července slaví čtyřicáté narozeniny muž, který vládne Svaté říši římské, a přesto se straní lidí, špatně spí a čím dál častěji se uzavírá do svých sbírek. Kolem něj se pohybují astronomové, astrologové, alchymisté i lékaři a každý nabízí vlastní cest k jeho zdraví. Jeden z nich patří k nejváženějším učencům tehdejší Evropy: Tadeáš Hájek z Hájku. Podle legendy, kterou dnes vypráví pražská alchymistická dílna v Haštalské ulici, právě on sestavil pro panovníka lék ze 77 rostlinných složek a alkoholu. Rudolf zemřel až 20. ledna 1612, ve věku 59 let a šesti měsíců. Od čtyřicátin mu tedy zbývalo zhruba devatenáct a půl roku. Proč takový příběh v rudolfínské Praze působil přesvědčivě, vysvětlují tři vrstvy: císařovo zdraví, Hájkova pověst a dobová posedlost dlouhověkostí.

Nemocný císař na Pražském hradě: co Rudolfa II. trápilo

Rudolfovo tělo i mysl dávaly dvoru důvody k obavám. Historici Václav Bůžek a Pavel Marek shromáždili ve studii o nemocech, smrti a pohřbech Rudolfa II. obraz panovníka, který trpěl řadou souběžných potíží. Patřily k nim:

• bolestivá chůze a dlouhodobě oteklé dolní končetiny,
• nespavost, depresivní stavy a noční pocení,
• choroby plic a jater,
• infikované rány na nohou a gangrenózní zánět,
• nálezy na srdci, které naznačují opakované infarkty.

Pokročilá syfilis podle autorů nemusela být jedinou příčinou konce. Spíš šlo o celý svazek neduhů, které se během let nabalovaly.

Ještě tíživější byla psychika. Web Die Welt der Habsburger popisuje ústup do samoty, letargii, výbuchy hněvu, chorobnou nedůvěru i obavy, že je císař posedlý nebo očarovaný. Kolem roku 1600 se tyto stavy staly vážnou přítěží vlády, od roku 1606 byl Rudolf fakticky neschopen vládnout. Roku 1611 o moc nakonec přišel ve prospěch bratra Matyáše.

Pro dvůr, který sledoval panovníka den po dni, tak představa, že život nemocného vládce visí na vlásku, nepůsobila nijak přehnaně. A kdo hledá zázračný prostředek, sahá k lidem, jimž věří.

Tadeáš Hájek z Hájku: lékař, kterému císař věřil

Hájek nebyl potulný mastičkář s kufříkem lektvarů. Narodil se roku 1526, studoval v Lipsku, Vídni, Praze, Boloni a Miláně. Od roku 1566 vedl jako hlavní lékař zdravotní péči ve vojsku českých stavů v Uhrách a zřejmě v letech 1569 až 1576 ošetřoval dvorní služebnictvo. Když na trůn usedl Rudolf, učenec si u dvora pozici udržel. V roce 1595 mu císař rozšířil šlechtický titul na celou říši, což byla ve své době mimořádná pocta.

Biografický slovník českých zemí ho uvádí jako lékaře, astronoma, přírodovědce a botanika. Dopisoval si s evropskými vzdělanci, Tychonovi Brahemu předal opis Koperníkova spisu Commentariolus a zasadil se o to, aby slavný Dán získal v Praze místo císařského astronoma. Pro bylinný elixír je však nejdůležitější jiná položka jeho díla. Hájek převedl do češtiny Mattioliho Herbář, rozsáhlou příručku léčivých rostlin, a v předmluvě rozvíjel představu, že lidské tělo zrcadlí stavbu vesmíru. Byliny, organismus a kosmos pro něj tvořily jediný propojený systém.

K tomu přistupovala ještě jedna role. Encyklopedie Český Krumlov popisuje Hájka jako uznávanou autoritu, na kterou se obraceli při prověřování alchymistických uchazečů. Pro svou erudici a poctivost sloužil jako filtr, přes který museli projít ti, kdo se ucházeli o císařovu přízeň. Kdyby měl Rudolf komukoli svěřit recept na prodloužení života, sotva by našel důvěryhodnějšího kandidáta.

Elixír ze 77 bylin a hledání věčného mládí na rudolfínském dvoře

Rudolfova Praha představovala laboratoř, v níž se špičková věda mísila s okultismem. Císař se zajímal o kabalu, magické síly i otázku, zda lze stárnutí zvrátit. Na dvoře pobývali Angličané John Dee a Edward Kelley a jejich pracoviště měla podle tradice sídlit v Prašné věži nad Jelením příkopem.

Alchymie přitom tehdy znamenala mnohem víc než honbu za zlatem. Ivo Purš a Vladimír Karpenko z Akademie věd ji popisují jako široký kulturní jev, který propojoval lékařství, hornictví, metalurgii, víru, umění i dvorskou reprezentaci. Vedle transmutace kovů se rozvíjel i léčebný proud zaměřený na botaniku a přípravu medikamentů. Právě sem bylinný elixír zapadá.

Podle tradice spojované s dílnou Speculum Alchemiae obsahovala směs přesně stanovený počet semen, kořenů a dalších rostlinných částí, dohromady 77 složek, vyluhovaných v alkoholu. Číslo samo nese symbolickou váhu, jaká alchymistickému myšlení vyhovovala. Dnešní popisy elixíru připisují očistné a harmonizující účinky na tělo i mysl a mluví o tajném receptu ze 16. století.

Kontrast s dobrodruhy kolem trůnu je výmluvný. Kelley podle habsburského webu také nabízel císaři elixír věčného mládí. Když mu ale nevyšla výroba zlata, upadl v nemilost a skončil ve vězení. Hájek naproti tomu zůstal u dvora vážený až do konce svých dnů. Spolehlivost se v Rudolfově okolí vyplácela.

Devatenáct let navíc? Co prozrazuje kalendář Rudolfova života

Čísla vypadají takto: Rudolf se narodil 18. července 1552, čtyřicet mu bylo od léta 1592 do léta 1593 a zemřel 20. ledna 1612. Od čtyřicátých narozenin žil ještě přibližně devatenáct let a šest měsíců. Na muže zatíženého tolika chorobami jde o úctyhodný úsek.

Událost	Datum
Narození Rudolfa II.	18. 7. 1552
Čtyřicáté narozeniny	18. 7. 1592
Rozšíření Hájkova šlechtictví na celou říši	1595
Úmrtí Tadeáše Hájka	1. 9. 1600
Ztráta moci ve prospěch Matyáše	1611
Smrt Rudolfa II.	20. 1. 1612
Uložení do královské hrobky v katedrále sv. Víta	1. 10. 1612

Legenda tedy může elixíru připisovat téměř dvě desetiletí navíc. Pokud by recept skutečně pocházel z Hájkovy ruky, musel vzniknout nejpozději v létě 1600. Konec přišel podle Bůžka a Marka v lednu 1612. Císař odešel při vědomí, pitva proběhla ještě téhož dne a nazítří bylo tělo vystaveno. Nález na srdci, plicích, játrech i končetinách prozradil, kolik toho organismus vydržel.

Po stopách Hájkova elixíru v dnešní Praze

Příběh receptu se znovu vynořil po povodních roku 2002. Při rekonstrukci domu U Rabbiho Löwa v Haštalské ulici se podle vyprávění průvodců objevila alchymistická dílna i staré receptury. Elixíry podle nich měly vznikat destilací v rajhradské klášterní oficíně, přičemž látky dnes zakázané, například opium, výrobci vynechali. Současná verze se prodává s dvacetiprocentním obsahem alkoholu.

Dílnu Speculum Alchemiae v Haštalské 1 si dnes může prohlédnout každý. Kdo chce vidět víc, zamíří na Pražský hrad k Prašné věži. Zlatá ulička láká alchymistickou místností, ta je však novodobou expozicí. Alchymisté v drobných domcích nikdy nebydleli.

Z dnešního pohledu je na místě opatrnost. Americký Úřad pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) řadí mezi typické znaky podvodných přípravků tajné ingredience, slib jednoho řešení na všechno a odvolávání se na příběhy místo studií. Podle Světové zdravotnické organizace (WHO) navíc neexistuje bezpečná dávka alkoholu. Elixír tak dnes nejlépe slouží jako suvenýr s historkou.