V roce 1987 jich zbylo 27, dnes přes 300. Kondora kalifornského ale stále zabíjí olovo, které se z kulek drobí do zdechlin

Duben 1987. Na útesu v jižní Kalifornii biologové chytají posledního volně žijícího kondora kalifornského.

Foto: PxHere

Na celém světě jich zbývá sedmadvacet, všichni za mřížemi chovných stanic. O necelých čtyřicet let později, k 31. prosinci 2025, oficiální sčítání americké Služby pro ryby a divokou přírodu (USFWS) eviduje 607 jedinců, z toho 392 volně plachtících nad kaňony a horami od Oregonu po mexickou Baja California. Dvacetdvouapůlnásobný nárůst za jednu lidskou generaci. Číslo, které svádí k oslavě, jenže kondor stále balancuje na hraně.

Jak 13 zakladatelů zachránilo celý druh

Největší létající pták Severní Ameriky s rozpětím křídel přes tři metry dospívá šest až sedm let a samice klade jediné vejce za rok, někdy za dva. Každá ztráta dospělého jedince se počítá. A ztráty přicházejí s železnou pravidelností: od roku 1992 do konce roku 2025 potvrdili odborníci 161 úhynů způsobených otravou olovem. Jen v roce 2025 přibylo dalších devět takových případů. Špičková věda dokázala druh vytáhnout z propasti. O tom, zda v ní znovu neskončí, ale rozhoduje velmi prozaická věc, co zůstane ve zdechlině po výstřelu lovce.

Rozhodnutí odchytit i poslední volné kondory bylo v osmdesátých letech mimořádně kontroverzní. Ochránci se báli, že druh ztratí schopnost žít ve volnosti. Biologové přesto prosadili radikální plán: soustředit všech 27 ptáků do dvou zařízení v jižní Kalifornii, v zoologických zahradách San Diego a Los Angeles. Z těchto sedmadvaceti jedinců pocházelo třináct genetických zakladatelů ve třech oddělených liniích. Celá budoucnost druhu závisela na tom, jak efektivně se podaří tuto úzkou genetickou základnu rozmnožit.

Program vsadil na kombinaci technik, jakou ornitologie do té doby neznala v takovém rozsahu:

• Odběr vajec a náhradní snůšky – samicím bylo odebráno první vejce, aby snesly náhradní, čímž se zdvojnásobila reprodukční kapacita.
• Umělá inkubace – vejce dozrávala v kontrolovaném prostředí s přesně řízenou teplotou a vlhkostí.
• Maňáskový odchov – mláďata krmili ošetřovatelé skrytí za zástěnou pomocí maňáska tvarovaného jako kondoří hlava, aby si ptáci nevtiskli člověka jako rodiče. Vtištění na lidi by pro pozdější život ve volnosti znamenalo katastrofu.
• Genetická kontrola – každý pár byl sestavován tak, aby se maximalizovala diverzita a minimalizovala příbuznost.

První mládě se v zajetí vylíhlo v roce 1988. O čtyři roky později, v roce 1992, se první odchovaní kondoři vrátili na oblohu.

Olovo v mase zdechlin: neviditelný zabiják, kterého zákon nestíhá

USFWS označuje otravu olovem za hlavní příčinu úmrtí a největší překážku vzniku samostatně životaschopných populací. Mechanismus je prostý: olověná střela se po zásahu zvěře rozpadá na stovky drobných fragmentů roztroušených v tkáni. Kondor, specializovaný mrchožrout, pozře maso i s kovovými úlomky. Několik miligramů olova stačí k poškození nervové soustavy, selhání ledvin a smrti.

Kalifornie zavedla plošnou povinnost bezolovnatého střeliva od 1. července 2019. Jenže kondoři nerespektují státní hranice. K poslednímu dni roku 2025 žilo 98 ptáků v oblasti Arizony a Utahu, 53 v mexické Baja California a 25 v Pacifickém severozápadě, tedy v jurisdikcích, kde kalifornská legislativa neplatí. Dokud se bezolovnatá munice nestane standardem napříč celým areálem výskytu, bude olovo dál kosit ptáky, jejichž odchov stál desetiletí práce a stovky milionů korun.

Proč 607 kondorů ještě neznamená zachráněný druh

Historický plán obnovy počítal se dvěma geograficky oddělenými volnými populacemi po 150 jedincích, v každé nejméně patnáct hnízdících párů, plus třetí populací v lidské péči. Aktuální rozložení (216 ptáků v Kalifornii, 98 v Arizoně a Utahu, 53 v Baja California, 25 v Pacifickém severozápadě) ukazuje, že kalifornská populace už tuto hranici překročila. Zbylé skupiny od ní mají daleko.

Druh navíc zůstává takzvaně „conservation-reliant“, tedy závislý na soustavném lidském dohledu. Každoročně terénní týmy odchytávají desítky ptáků, testují hladinu olova v krvi, podávají chelátovou terapii a vypouštějí je zpět. V roce 2025 bylo do přírody vysazeno 46 nových kondorů a ve volnosti se vylíhlo 16 mláďat. Program tedy už dávno překročil fázi pouhého udržování druhu při životě a aktivně rozšiřuje volné populace. Bez lidského zásahu by však úmrtnost na olovo stále převyšovala přirozený přírůstek.

Kondor jako zrcadlo: co se z jeho příběhu učí Evropa i Česko

Extrémní návrat z minimálního počtu jedinců zažily i jiné druhy. Novozélandský kakapo se vyšplhal z 51 ptáků v roce 1995 na 325 k září 2026. Severoamerický jeřáb americký vyrostl z pouhých 21 jedinců na 706 volně žijících ptáků v sezoně 2024/2025. V českém prostředí nabízí nejbližší paralelu projekt Zoo Praha „Návrat divokých koní“, záchrana koně Převalského přes chov v lidské péči, transporty do Mongolska a Kazachstánu a dlouhodobý terénní monitoring.

V Evropě pak stojí za pozornost program Waldrappteam pro ibise skalní: ruční odchov, lidsky vedené migrace ultralehkými letadly, GPS sledování a explicitně spočtený cíl 357 migrujících jedinců pro samostatně životaschopnou populaci. Kondorův příběh nabízí těmto projektům cenné poznatky v genetickém řízení, prevenci vtištění a v trpělivém budování populace druhu, který se množí zoufale pomalu.