Muž jedl kov, sklo i kola 40 let bez zranění. Klíčem byla sofrologická blokáda bolesti, kterou trénoval od osmi let

Když se řekne „snědl letadlo“, většina lidí předpokládá městskou legendu nebo virální nadsázku.

Foto: Picryl

Jenže v případě Michela Lotita, přezdívaného Monsieur Mangetout, tedy „pan Sežervše“, jde o zdokumentovaný fakt potvrzený Guinnessovou knihou rekordů. Rodák z Grenoblu strávil zhruba čtyři dekády veřejným pojídáním předmětů, které by běžný člověk nedokázal ani rozkousat. Od žiletek přes jízdní kola až po dvoumístné letadlo. A přežíval přitom způsobem, který jeho vlastní lékař nedokázal plně vysvětlit.

Devět tun železa, skla a gumy: co všechno zmizelo v Lotitově žaludku

Oficiální stránka Guinness World Records k titulu „Strangest diet“ uvádí, že do října 1997 Lotito zkonzumoval bezmála devět tun kovu. Pozdější profil téže organizace pracuje s odhadem přesahujícím devět tun za celý život. Denní dávka činila až 900 gramů kovového materiálu.

Seznam spolknutých objektů připomíná inventář šrotiště:

• 18 jízdních kol
• 15 nákupních vozíků
• 7 televizorů
• 6 lustrů
• 2 postele
• pár lyží
• počítač
• rakev i s madly

Při jednom z rekordních vystoupení údajně k jízdnímu kolu přidal jako „přílohu“ sto žiletek, dva talíře a sklenici. Guinness mu dokonce předal pamětní mosaznou plaketu, a Lotito ji promptně snědl taky.

Jak se pojídá celé letadlo: Cessna 150 po kouscích za dva roky

Nejslavnější výkon Lotitovy kariéry odstartoval roku 1978. Cessna 150, vysokokřídlý jednomotorový letoun s celokovovou semimonokokovou konstrukcí, pevnou kovovou vrtulí a čtyřválcovým motorem, se stala jeho dvouletým projektem. Podle Guinness World Records si jednotlivé díly připravoval elektrickou pilou na drobné fragmenty a polykal je „jako pilulky“. Každou porci zapíjel minerálním olejem a několika litry vody.

Pro srovnání: rekordní jízdní kolo zvládl za patnáct dní, při pozdějším pokusu dokonce za dvanáct. Letadlo ovšem představovalo logisticky i fyzicky zcela jinou kategorii: drak, motor, vrtule, podvozek, kabinové sklo. Celý stroj zmizel v jeho útrobách do roku 1980.

Minerální olej přitom fungoval jako lubrikační prostředek. Podle Mayo Clinic usnadňuje průchod střevního obsahu tračníkem a snižuje tření. Dostatek tekutin pak udržuje obsah měkčí a průchodnější. U Lotita šlo o praktické opatření umožňující pasáž ostrých úlomků trávicím traktem, rozhodně o žádnou záruku bezpečnosti.

Záhada odolného organismu: proč lékaři nenašli vysvětlení

Lotito od osmi let praktikoval sofrologii, kombinaci sebehypnózy a relaxačních technik zaměřených na kontrolu bolesti. V rozhovoru pro Guinness World Records 2006 tvrdil, že disponuje výjimečně pevnými zuby a agresivními žaludečními šťávami. Někteří autoři zmiňují silnější výstelku žaludku a střev jako možný biologický faktor.

Jeho dlouholetý lékař Bernard Morzol podle téhož zdroje konstatoval, že biopsie ani krevní testy neodhalily žádnou zásadní odlišnost od běžného člověka. Organismus vypadal v laboratorních výsledcích „jako u kohokoli jiného“. Plný medicínský mechanismus, který by vysvětlil desetiletí konzumace kovu bez fatálních následků, zveřejněn nebyl.

Diagnosticky příběh odpovídá pice, poruše příjmu potravy, při níž člověk opakovaně požívá nejedlé látky. Americká psychiatrická asociace ji řadí mezi poruchy příjmu potravy, Cleveland Clinic ji popisuje jako duševní poruchu spojenou s riziky střevní obstrukce, trhlin a otrav. Lotito sám údajně začal náhodou: při pití rozbil sklenici, vložil si střep do úst a zjistil, že ho dokáže rozkousat a spolknout. Z impulzu se postupně zrodilo veřejné číslo, které mu zajistilo živobytí.

Paradoxní detail dokresluje bizarnost celého případu: banány a vejce natvrdo mu podle vlastních slov působily nevolnost a pálení žáhy. Kov snášel bez potíží. Lékařské vysvětlení tohoto rozporu veřejně publikováno nebylo.

Rekord, který už nikdo nezopakuje: proč Guinness kategorii uzavřel

Lotito zemřel 25. června 2007 ve věku 57 let. Oficiálně přirozenou smrtí. Jeho lékař Morzol předtím varoval, že tělo po téměř třech dekádách extrémního režimu „začíná odcházet“, ovšem přímá kauzální souvislost mezi jeho zvláštní dietou a úmrtím veřejně doložena nebyla.

Titul „Strangest diet“ dnes Guinness vede jako neaktivní. Organizace výslovně uvádí, že „podivnost“ představuje subjektivní a neměřitelnou veličinu. Současná pravidla Guinness World Records navíc vylučují nebezpečné rekordy i rekordy v excesivním jedení. Lotitův zápis tak zůstává historickým unikátem.