Pod betonem české přehrady se táhne řada dutin jako chrámové lodě. Za neobvyklým tvarem stojí švýcarský princip dutých pilířů

Když člověk poprvé spatří hráz vodního díla Fláje z příjezdové silnice od Českého Jiřetína, vidí jen šedou betonovou stěnu protaženou do délky 459 metrů.

Foto: Jana Šrámčíková / VědaŽivě

Nic nenasvědčuje tomu, co se skrývá pod povrchem. Uvnitř tělesa hráze se ale řadí devatenáct dutých pilířů takzvané konstrukce Noetzli, mezi nimiž se rozpínají uzavřené prostory s výškou přesahující čtyřicet metrů. Oficiální průvodce Povodí Ohře je přirovnává k chrámovým lodím, a kdo tam vstoupí, pochopí proč.

Proč má přehrada Fláje duté nitro a co za tím stojí

Odpověď sahá do padesátých let minulého století, kdy se tehdejší Československo potýkalo s chronickým nedostatkem cementu. Projektanti proto sáhli po pilířové konstrukci švýcarského typu Noetzli, řešení, které oproti klasické tížné hrázi ušetřilo až třicet procent betonu. Místo jednolitého bloku tak hráz tvoří devatenáct dutých pilířů doplněných patnácti plnými tížnými bloky na krajích a v místech napojení na skalní podloží.

Výsledkem je stavba, jejíž vnější silueta vypadá konvenčně, zatímco vnitřek připomíná opakující se klenby katedrály. Každá komora mezi pilíři stoupá téměř k úrovni koruny hráze, tedy ke kótě bezmála padesáti metrů nad terénem. Na návodní straně chrání těsnění z měděného plechu o tloušťce pouhých dvou milimetrů, pod nímž leží gumová izolace. Celá soustava dodnes funguje bezchybně, a právě dutiny umožňují průběžnou kontrolu stavu hráze zevnitř.

Podle profilu vodního díla jde o jedinou betonovou pilířovou přehradu v Česku a zároveň ve střední Evropě. Inspirací byl švýcarský Lucendro v Ticinu, alpská nádrž dokončená v roce 1947 pro hydroenergetické účely. Lucendro dosahuje větší výšky (podle provozovatele AET 68,5 metru, databáze SwissDams uvádí dokonce 73 metrů), ale slouží výhradně energetice. Fláje naproti tomu plní dvojí roli: zásobují pitnou vodou úpravnu v Meziboří a při plném zásobním prostoru dokážou snížit kulminační průtok stoleté povodně z 51 na 24,5 kubíku za sekundu.

Stavba v horách, kde cement putoval lanovkou osm kilometrů

Budování hráze v nadmořské výšce kolem 750 metrů provázely komplikace, které prodloužily výstavbu na více než dekádu. Hlavní brzdou se stala sedmiletá ražba tlakového přivaděče skrz krušnohorský masiv; nedostávalo se pracovních sil, mechanizace i geologického štěstí. Cement a písek se na staveniště dopravovaly osmikilometrovou lanovkou od nádraží Moldava, štěrk těžili dělníci v lomu asi sedm set metrů jihozápadně od Puklé skály.

Údolí, které měla nádrž zatopil, obývali lidé. Vesnice Fláje spolu s osadami Mackov, Pastviny, Vilejšov a Oldříš musely ustoupit budoucí zátopě. Z původní obce se podařilo zachránit jediný objekt, dřevěný kostel svatého Jana Křtitele, který byl v roce 1969 rozebrán a přenesen do Českého Jiřetína. Na pravém břehu dodnes vyčnívají základy původního kostela a zbytky hřbitova, tiché připomínky zaniklého osídlení.

Nádrž se poprvé zcela naplnila 10. května 1965. O pouhých osm dní později přišla povodeň a voda se přelila přes bezpečnostní přeliv. Podle mluvčího Povodí Ohře Jana Svejkovského, citovaného Českým rozhlasem, šlo o křest ohněm, který hráz zvládla přesně tak, jak projektanti zamýšleli. Třípolový bezpečnostní přeliv je na takové situace dimenzovaný; průtok přes něj sám o sobě neznamená havarijní stav.

Technickobezpečnostní dohled: proč se katedrála neustále měří

Dutiny uvnitř hráze plní vedle estetického úžasu ryze praktickou funkci. Umožňují technikům procházet tělesem hráze a sledovat její chování v reálném čase. Soustava měřicích přístrojů zahrnuje:

• Geodetické měření vnějších deformací
• Deformetry a hrázové kyvadlo pro sledování vnitřních posunů
• Hydrostatickou nivelaci kontrolující svislé pohyby
• Manometry měřící tlaky v podloží
• Čidla průsaků monitorující těsnost měděného pláště

Každý z těchto přístrojů generuje data, která Povodí Ohře průběžně vyhodnocuje. Právě díky dutému pilířovému systému lze ke všem měřicím bodům fyzicky přistoupit; u masivní tížné hráze by takový přístup vyžadoval nákladné šachty a štoly. Konstrukce typu Noetzli tak paradoxně nabízí vyšší míru kontroly než těžší a na první pohled robustnější alternativy.

Jak se dostat dovnitř „katedrály“ a co čeká návštěvníka

Povodí Ohře zpřístupňuje dolní část přehradních komor formou řízených exkurzí. Prohlídka trvá přibližně třicet minut, skupinu tvoří maximálně dvacet osob a registrace probíhá přes oficiální rezervační systém na webu správce. Návštěvník musí dorazit nejméně půl hodiny předem na informační centrum na pravém břehu hráze a prokázat se dokladem totožnosti; přehrada zůstává přísně střeženým zdrojem pitné vody, volný pohyb v ochranném pásmu je zakázán.