Lom u Sevastopolu klesá 14 metrů pod hladinu moře. Oranžová barva stěn má geologický původ, ne chemický

Opuštěný vápencový lom u Balaklavy skrývá jezero, jehož hladina se nachází hluboko pod úrovní Černého moře. Barvy stěn vysvětluje geologie, ne havárie.

Foto: cs:User:Pernak1 / Creative Commons / CC BY-SA 4.0.

Představte si oválnou kotlinu vytesanou do svahu nad Balaklavou. Strmé terasy v odstínech rzi, okru a krvavé červeně. Uprostřed tyrkysová hladina, kterou živí podzemní prameny. Žádný přístav, žádná pláž, žádná cedule s otevírací dobou, jen holá geometrie lomu, který člověk opustil a příroda si vzala zpět. Kadykovský lom je místo, kde se průmyslový zásah, geologie a samovolné zatopení spojily do krajiny, která vypadá nepozemsky. A přitom za jejím vzhledem nestojí nic záhadného, jen železo, vápenec a desítky let těžby.

Jak vzniklo jezero pod úrovní moře

Od třicátých let dvacátého století se v balaklavském rajonu Sevastopolu těžil fluxový vápenec pro metalurgii. Kadykovské a psilerachské ložisko zásobovalo hutě desítky let. Těžba postupovala stále hlouběji do svahu, až bagry a odstřely prorazily k hladině podzemních vod. V tu chvíli se lom stal nepoužitelným.

K definitivnímu ukončení provozu došlo podle dostupných zdrojů na přelomu devadesátých let a začátku tisíciletí. Opuštěná jáma se začala plnit sladkou vodou z podzemních pramenů a vzniklo jezero, které dnes zabírá zhruba 18 hektarů. Celková plocha kotliny přitom dosahuje asi 144 hektarů, s délkou přibližně 1,7 kilometru a šířkou kolem 760 metrů, tedy rozměry, které fotografie často zkreslují oběma směry.

Často opakovaný údaj „14 metrů pod hladinou moře“ si zaslouží zpřesnění. Dohledatelné odborné zdroje ho vztahují k úrovni lomu a vodní hladiny, nikoli k přesně změřenému dnu jezera. Batymetrie dna veřejně publikovaná nebyla. Jisté je, že hladina jezera leží výrazně níž než Černé moře vzdálené jen pár kilometrů a stěny nad ní stoupají, podle expozice svahu, od 18 do 75 metrů.

Proč jsou stěny rezavé a oranžové

Instagramové popisky mluví o „marťanské krajině“ a někdy spekulují o chemické havárii. Žádný dohledatelný zdroj takovou havárii nepotvrzuje. Vysvětlení je prozaičtější a zároveň fascinující.

Balaklavská oblast je známá barevnými mramorizovanými vápenci. V Kadykovském lomu jsou doložené červené, bílé i šedé variety. Regionální geologická literatura spojuje červené, oranžové a hnědavé tóny s oxidy a hydroxidy železa, místy i s manganem. Novější analýzy vzorků z lomu zachytily v některých horninách obsah železa až 9,4 %, dost na to, aby povrchové zvětrávání vytvořilo intenzivní rezavý nádech.

Vizuální efekt „jiné planety“ pak stojí hlavně na kontrastu: tyrkysová voda napájená studenými prameny proti železitě zbarveným stěnám, holé terasy bez vegetace, minimální stopy civilizace. Geologicky ovšem nejde o unikát bez obdoby. Podobné barevné vápence se vyskytují i jinde na Krymu, a pokud jde o samotnou polohu pod úrovní moře, německý povrchový důl Hambach dočasně dosáhl hloubky 411 metrů.

Živý i mrtvý zároveň

Kadykovský lom není jen fotospot. V roce 2020 z něj byl vybudován potrubní převod vody pro potřeby Sevastopolu, epizoda, která ukazuje, jak cenná je sladká voda na suchém Krymu. Podle citace místních představitelů v médiích se odběr později zastavil a jezero se znovu doplňovalo.

Z biologického hlediska je voda v lomu překvapivě chudá. Výzkum z let 2023–2024 zaznamenal pouhých 13 morfotypů mikroplanktonu s dominancí dinofytové řasy Ceratium hirundinella. Nízká biodiverzita naznačuje specifické chemické zatížení prostředí, voda je sice průzračná a vizuálně lákavá, ale ekosystém v ní sotva přežívá.

Na svazích se pomalu uchycuje pionýrská vegetace: polní rostliny, planá višeň. Rekultivace byla kdysi plánována na ploše 144 hektarů, ale o jejím reálném průběhu veřejné zdroje mlčí.