Megoňky na Kysucích tvoří pískovcové koule vzniklé během zpevňování sedimentů

U Čadce leží kamenné koule, které nevytvořil člověk. Geologie jejich původ řeší dodnes.

Foto: Michal Jakubský - licence CC BY 3.0

Kdo projíždí Mosty u Jablunkova směrem na Čadcu, netuší, že za kopcem nad místní částí Milošová čeká jedna z nejpůsobivějších geologických kuriozit střední Evropy. V opuštěném pískovcovém lomu Megoňky trčí ze stěn dokonale kulaté balvany a po těch, které už vypadly nebo byly odvezeny, zůstaly v hornině hladké miskovité negativy. Největší dochované koule měří kolem 2,6 metru, jenže otisky ve stěně napovídají, že tady kdysi seděly exempláře ještě výrazně větší; odborná literatura dokumentuje negativy kolem pěti metrů. Právě tento rozdíl mezi tím, co v lomu vidíte, a tím, co v něm chybí, dělá z Megoňek místo, které stojí za cestu i za vysvětlení.

Jak příroda „vysoustružila“ koule bez soustruhu

Pískovcové koule nevznikly na povrchu. Nikdo je nekulil po mořském dně, nebrousily je vlny. Celý proces se odehrál hluboko v sedimentu, v době, kdy budoucí pískovec byl ještě nekonsolidovaným bahnem na dně prvohorního až třetihorního moře.

Mechanismus, který geologové označují jako ranou diagenezi, funguje zhruba takto: v sedimentu se kolem lokálního jádra (může jít o úlomek schránky, organický zbytek nebo i drobnou chemickou anomálii) začne srážet kalcit. Ionty vápníku a hydrogenuhličitanu putují difuzí ze všech stran přibližně stejnou rychlostí, a proto cementace postupuje od středu ven rovnoměrně. Výsledkem je kulovitý až vejčitý útvar, tvrdší než okolní hornina. Když pak eroze nebo v případě Megoňek těžba odstraní měkčí materiál kolem, koule se obnažují jako hotové „sochy“.

Tento obecný princip je v odborné literatuře dobře popsaný a platí pro desítky lokalit po celém světě, od novozélandských Moeraki Boulders po mexické kulovité útvary. Jenže obecný princip ještě neznamená, že víme všechno o každé konkrétní kouli.

Proč je místo záhadné dodnes

Geologové nemají problém vysvětlit, že pískovcové konkrece existují. Problém mají s tím, proč právě na Megoňkách vznikly tak pravidelné, tak velké a tak hustě soustředěné. Odborný přehled Státního geologického ústavu Dionýza Štúra eviduje přes 60 srovnatelných lokalit na světě, ale jejich geneze se liší případ od případu; nelze jednoduše vzít vysvětlení z Nového Zélandu a přenést ho na Kysuce.

U Megoňek konkrétně chybí:

• Publikovaný důkaz konkrétního jádra – u řady koulí dosud nikdo jednoznačně nedoložil, co přesně stálo na počátku cementace.
• Vysvětlení mimořádné pravidelnosti – koule v kysuckém pásu mají průměr od 17 centimetrů do zhruba 2,6 metru, přičemž negativy naznačují ještě větší rozměry. Proč jsou tak symetrické, když reálné podmínky v sedimentu bývají nerovnoměrné?
• Lokální geochemický model – chybí detailní rekonstrukce chemických podmínek v sedimentu právě v tomto horizontu flyšového souvrství.

V popularizačních textech občas přežívá romantická představa, že koule „obrousilo moře“. Je to lákavý obraz, ale odborně neobstojí. Koule se nekulily. Rostly.

Kousek od Jablunkova, a přesto téměř neznámé

Přírodní památka Megonky má rozlohu pouhých 0,17 hektaru a čtvrtý stupeň ochrany; vyhlášena byla v roce 2003. Pro srovnání: nedaleko ležící Klokočovské skálie, přírodní rezervace s třistametrovou skalní stěnou ze stejného typu pískovce, mají rozlohu přes šest hektarů a pátý, tedy nejvyšší stupeň ochrany. Megoňky působí jako geologická expozice pod širým nebem, Klokočov spíš jako divoká skalní scenérie.

Pás výskytu kamenných koulí přitom nekončí na slovenské straně. Táhne se přes českou Motyčanku, Mosty u Jablunkova, Návsí a Bukovec až do polského Żywce. Megoňky jsou ale nejlépe odkrytou lokalitou celého tohoto pásu, právě díky tomu, že lom stěny obnažil a koule i jejich negativy jsou viditelné na první pohled.

Oficiální slovenský turistický portál Slovakia.travel řadí kysucké kamenné koule mezi největší evropská naleziště a přirovnává je k nálezům v Kostarice či Mexiku. Geologicky je takové srovnání spíš marketingové (kostarické koule mají jiný původ), ale z hlediska vizuálního zážitku obstojí.

Koule v zahradách a jejich návrat

Těžba v lomu skončila, ale ne všechny koule zůstaly na místě. Část jich za desetiletí skončila v soukromých zahradách v okolí. V srpnu 2024 informovala stanice TA3 o tom, že město Čadca začalo koule vracet zpět do lomu. První kusy se podařilo přestěhovat, radnice tehdy hovořila nejméně o deseti dalších exemplářích rozptýlených po zahradách a třech připravených k navrácení. Návrat nebyl jednoduchý; koule váží stovky kilogramů a manipulace v terénu vyžaduje těžkou techniku.

Paralelně město rozvíjí přeshraniční projekt Megoňky–Šance, jehož součástí je 7,8 kilometru dlouhá naučná cyklotrasa propojující slovenskou geolokalitu s Jablunkovskými šancemi na české straně. Pro návštěvníka bez auta je přístup snadný: z konečné autobusu Milošová–Megoňky se po žluté značce dostanete k lomu za pár minut. Autem je vjezd do chráněného území omezený.