Branické skály ukazují vývoj prvohorních vápenců a významný paleontologický profil

Kdo si pod Prahou 4 představí panelákové sídliště a nákupní zóny, ten nejspíš netuší, že mezi branickým hřbitovem a areálem Dobeška trčí z kopce skalní stěny, v nichž je zakonzervované dno prvohorního moře.

Foto: Miska.marsova - licence CC BY-SA 3.0

Přírodní památka Branické skály není vyhlídkový bod ani rekreační park. Je to geologická učebnice v řezu, kde se dá na vlastní oči sledovat, jak se měnilo mořské prostředí v době, kdy na souši ještě nerostly stromy. Jde navíc o místo, odkud pochází část materiálu, na němž Joachim Barrande vybudoval svou světovou pověst paleontologa.

Sled vrstev: od břidlic po vápence

Branické skály se dělí na dvě části. Na severu je starý lom v areálu Dobeška na pravém břehu Vltavy, na jihu západní svah Školního vrchu. Dohromady pokrývají 9,50 hektaru a ukazují geologický profil, který začíná ve spodním siluru a končí ve spodním devonu.

Nejstarší horniny ve spodní části sledu tvoří graptolitové břidlice, jemnozrnné usazeniny z klidného mořského dna, proložené vrstvami tufů a tufitů, pozůstatků tehdejší vulkanické aktivity. Výš v profilu přibývá vápence. Kopaninské souvrství přechází do požárského souvrství, kde vystupuje nápadná lavice takzvaného hlavonožcového vápence „branického typu“, horniny plné schránek prvohorních hlavonožců. V severní části lomu pak profil vrcholí devonskými dvorecko-prokopskými vápenci pražského souvrství.

Barrandův materiál a světová hranice přídolí

Vědecký význam Branických skal má dvě roviny. Ta první je historická. Už v roce 1770 zde Franciscus Zeno pravděpodobně provedl vůbec první popis prvohorních zkamenělin z českého území. Po něm přišel Barrande, který odtud systematicky sbíral a popsal typové druhy trilobitů, mlžů a hlavonožců, materiál platný dodnes.

Druhá rovina je stratigrafická. Jižní část lokality slouží jako opěrný profil k mezinárodnímu stratotypu hranice ludlow–přídolí. Samotný „zlatý hřeb“, formálně GSSP ratifikovaný roku 1984, leží v Požárech u Řeporyj, kde je hranice definována ve vrstvě 96 podle prvního výskytu graptolita Monograptus parultimus. Braník není tím světovým referenčním bodem, ale potvrzuje a rozšiřuje čitelnost téhož hraničního intervalu v klasické pražské pánvi. Pro geology je to kontrolní bod, pro laiky důkaz, že světová stratigrafie se doslova opírá o pražské kopce.

Proč o Branických skalách skoro nikdo neví

Praha má přitom geologických lokalit víc. Prokopské údolí je přírodní rezervace o rozloze přes 170 hektarů se souvislým sledem od svrchního ordoviku po střední devon. Divoká Šárka funguje jako zažitý výletní cíl s jasným rekreačním renomé. Branické skály mají desetinu rozlohy Prokopského údolí, leží mezi zástavbou a hřbitovem a jejich prezentace je víc odborná než turistická.

Podle plánu péče na období 2020–2029 navíc lokalitu ohrožuje zarůstání náletovými dřevinami a hromadění komunálního odpadu ve spodní části lomu. Geologické profily jsou sice v relativně dobrém stavu a náletové dřeviny se opakovaně odstraňují, ale návštěvnický zážitek kolísá podle aktuální údržby. Menší plocha, horší „výletní čitelnost“ a proměnlivý stav terénu – to vše snižuje známost, nikoli vědeckou hodnotu.

Jak se tam dostat a co čekat

Lokalita je chráněná od roku 1968 a pěšky přístupná. Z centra Prahy se nejsnáze dostanete tramvají na zastávku Přístaviště, případně autobusem na zastávky U Staré pošty nebo Branické náměstí. Poslední úsek vede do svahu, počítejte s krátkou chůzí do kopce.

Co na místě smíte a co ne:

• Prohlížet lomové stěny a výchozy s fosiliemi — ano.
• Sbírat zkameněliny z profilů — ne; zásahy do stěn jsou přípustné jen pro vědecké účely s výjimkou orgánu ochrany přírody.
• Hledat v osypech na úpatí stěny — to plán péče připouští i běžným návštěvníkům.
• Vstupovat do podzemních prostor — vchody jsou v různé míře uzamčené.

Nečekejte však naučnou stezku s infotabulemi na každém rohu. Branické skály jsou terénní geologická lokalita, ne městský geopark s kavárnou. Kdo přijde s alespoň základní představou, co hledá (třeba s geologickou mapou z databáze České geologické služby), odejde s pocitem, že viděl kus světové geologie uprostřed města.