Katastrofu v Bhópálu spustil průnik vody do zásobníku s methylisokyanátem

Noc z 2. na 3. prosince 1984 proměnila indický Bhópál v místo nejhorší průmyslové chemické havárie v dějinách. Stačilo k tomu několik set litrů vody na špatném místě.

Foto: BHOPAL - licence CC BY 2.0

Voda pronikla do zásobníku s methylisokyanátem v továrně Union Carbide India Limited a spustila řetězovou reakci, která během dvou hodin vypustila do ovzduší přes 22 tun jedovatého plynu. Jenže samotná voda byla jen rozbuškou. Aby se z provozní nehody stal masakr celých městských čtvrtí, muselo současně selhat pět nezávislých bezpečnostních bariér.

Látka, která nesnese ani kapku vody

Methylisokyanát, zkráceně MIC, je bezbarvá, vysoce těkavá kapalina s ostrým zápachem, používaná jako meziprodukt při výrobě karbamátových insekticidů. Americký NIOSH stanovuje bezpečný expoziční limit na pouhých 0,02 ppm. Při vdechnutí napadá plíce, oči a kůži; ve vyšších koncentracích zabíjí během minut. Klíčová vlastnost, která rozhodla o osudu Bhópálu: MIC reaguje s vodou prudce až explozivně. Americká OSHA ho proto označuje speciální instrukcí „W“, varováním před kontaktem s vodou.

V areálu továrny byl MIC skladován ve třech podzemních ocelových tancích. Tank číslo 610 obsahoval v osudnou noc zhruba 42 tun látky.

Dvě hodiny, které zabily město

Večer 2. prosince probíhal rutinní proplach potrubí. Podle nejčastěji citované technické verze nebyla při mytí použita kovová záslepka oddělující vedení od tanku 610. Voda protekla přes armatury nebo netěsnost přímo do nádrže s MIC. Přesný bod průniku dodnes zůstává nejistý, britský HSE to výslovně uvádí, zatímco Union Carbide dlouhodobě prosazovala verzi úmyslné sabotáže.

Co následovalo, už sporné není. Voda v tanku spustila prudkou exotermickou reakci. Teplota a tlak rychle rostly, začal se uvolňovat oxid uhličitý a korodující železné stěny tanku katalyzovaly další polymerační reakce. Když tlak dosáhl asi 2,75 atmosféry, otevřel se pojistný ventil. Během zhruba dvou hodin uniklo přes 22 000 kilogramů MIC v podobě páry a kapalných kapek rovnou do nočního vzduchu nad městem.

Pět bariér, pět selhání

Tady se příběh mění z chemické nehody v systémovou katastrofu. Továrna měla pět nezávislých ochranných vrstev, z nichž každá mohla únik zastavit nebo výrazně omezit. V kritickou noc nefungovala ani jedna:

• Chladicí systém MIC tanků byl odstavený téměř pět měsíců kvůli úsporám. Funkční chlazení by zpomalilo reakci a oddálilo kritický nárůst tlaku.
• Plynový scrubber, zařízení určené k neutralizaci unikajícího MIC louhem, byl vypnutý; při pozdním spuštění neměl dostatečnou dávku louhu a nedokázal zvládnout objem úniku.
• Flare tower, hořák, který měl zbytky plynu spálit, byl v údržbě, demontovaný.
• Nouzový zásobník měl pojmout přebytek MIC z havarovaného tanku. Byl plný, protože všechny tři tanky obsahovaly látku nad doporučený limit.
• Vodní clona, poslední bariéra, která měla srážet toxický mrak, byla spuštěna pozdě a trysky nedosahovaly výšky ventovacího komínu.

Výsledek: čistý, nefiltrovaný MIC se v chladném prosincovém vzduchu snesl jako těžký mrak nad hustě obydlené čtvrti přiléhající k továrně. Nemocnice a záchranáři zpočátku ani nevěděli, jaký plyn unikl, což dál zhoršovalo chaos prvních hodin. Indická lékařská rada ICMR později shrnula havárii jako „z velké části způsobenou člověkem a pravděpodobně odvrátitelnou“.

Bilance, která se stále počítá

Jediné nezpochybnitelné číslo obětí neexistuje. HSE uvádí přibližně 2 000 mrtvých v krátké době po úniku. Oficiální indický panel napočítal více než 3 800 mrtvých do roku 1991. Pozdější odhady zahrnující následná úmrtí sahají k 15 až 20 tisícům. Akutní příznaky přitom zasáhly statisíce lidí: dušnost u 99 % exponovaných, kašel u 90 %, podráždění očí u 86 %, zvracení u 52 %.

Dlouhodobé zdravotní následky přetrvávají dodnes. Studie ICMR dokumentuje chronické respirační, gastrointestinální, oční i psychiatrické potíže u přeživších. Novější výzkum publikovaný v BMJ Open naznačuje mezigenerační dopady u dětí, které byly v době havárie v děloze: vyšší míru invalidity, vyšší výskyt nádorových onemocnění a nižší dosažené vzdělání po více než třiceti letech.

Spravedlnost na splátky

Civilní vyrovnání přišlo v roce 1989: Union Carbide zaplatila 425 milionů dolarů, její indická dceřiná společnost dalších 45 milionů, celkem v přepočtu zhruba 11 miliard korun v tehdejším kurzu. V roce 2010 byli indičtí manažeři a provozní pracovníci odsouzeni za nedbalost. Pokus indické vlády o navýšení odškodnění skončil 14. března 2023, kdy Nejvyšší soud zamítl tzv. curative petition.