Medojed narozený ve Dvoře Králové spoléhá na silný skus, drápy a mimořádně odolnou kůži
26. června 2026 přišlo v Safari Parku Dvůr Králové na svět mládě medojeda kapského. Jde o jediný porod tohoto druhu v zoo kdekoli na světě za posledních dvanáct měsíců.
Obsah článku
Zprávu park zveřejnil až 16. července, tři týdny po porodu. Mládě bylo stále s matkou BeeBee v zázemí Pavilonu šelem Joy Adamsonové, pohlaví nebylo známo a ošetřovatelé zatím neměli důvod do chovu zasahovat. Pro Dvůr Králové jde o čtvrtý úspěšný odchov medojeda, druhu, který ve světových zoo žije v necelé šedesátce kusů a který většina zahrad nedokáže rozmnožit vůbec. Aby bylo jasné, proč je to tak těžké, stačí se podívat, s čím přesně chovatelé pracují.
Zvíře, které se protočí ve vlastní kůži
Medojed váží šest až třináct kilogramů. Není to velká šelma. Přesto se mu podle Safari Parku Dvůr Králové vyhýbají lvi, hyeny i levharti. Ne proto, že by je přemohl silou, ale proto, že útok na něj se nevyplatí.
Klíčem je kůže. Tuhá, silná a zároveň natolik volná, že když predátor medojeda chytí za hřbet nebo krk, zvíře se v ní dokáže otočit a zaútočit zpět drápy i čelistmi. Včelí žihadla přes ni pronikají obtížně, odolává bodlinám dikobraza i kousnutí psa. K tomu masivní lebka, silné zuby a stisk čelistí, který Safari Park označuje za „velmi silný“, dost na to, aby medojed rozlouskl krunýř želvy nebo se prokousl tvrdým dřevem.
A pak jsou tu přední drápy. Mohutné, zahnuté, stvořené k hrabání. Medojed jimi rozrývá tvrdý africký podklad, dobývá podzemní včelí hnízda, proniká do nor hlodavců a sám si buduje tunely; San Diego Zoo uvádí délku kolem tří metrů. Drápy ale slouží i v boji: v kombinaci se skusem a otáčivou kůží z medojeda dělají protivníka, jehož „poražení“ stojí útočníka víc energie a ran, než kolik masa by získal.
Proč právě Dvůr Králové
Rodiče letošního mláděte, samec Tyson a samice BeeBee, dorazili do Dvora Králové v roce 2020 z anglického Howletts Wild Animal Parku u Canterbury v rámci mezinárodního chovného plánu. Zabydleli se rychle. Ještě téhož roku se narodilo první mládě, další přišla na svět v letech 2022 a 2023. Červnový přírůstek je čtvrtý.
Číslo vypovídá samo o sobě. Podle světové databáze ZIMS, kterou spravuje Species360 a která v reálném čase eviduje populace, přesuny a reprodukci v zoo po celém světě, se za uplynulý rok nenarodil medojed nikde jinde. Dvůr Králové tak drží u tohoto druhu unikátní sérii.
Co za tím stojí? Oficiální zdroje neprozrazují jedinou „tajnou ingredienci“. Skládá se ale obraz z několika faktorů:
- Prověřený pár. Tyson je otcem všech čtyř mláďat. V roce 2024 bylo rodičům 18 a necelých 17 let, pro medojedy pokročilý věk, který úspěch dál zvyšuje.
- Nashromážděné know-how. Každý odchov přinesl nová data o separaci samce od březí samice, délce pobytu mláděte v noře i načasování prvních kontrol.
- Česká tradice. Zoo Praha dosáhla v roce 2004 vůbec prvního přirozeného odchovu medojeda v Evropě a své zkušenosti předávala dalším institucím. Česko má u tohoto druhu nadprůměrně silnou stopu.
Proč je medojed v zoo noční můrou chovatelů
Inteligence medojeda je pro zoo požehnáním i prokletím zároveň. Safari Park otevřeně přiznává, že zvíře vyžaduje neustálé podněty a nové formy enrichmentu, a přesto často vymyslí, jak se dostat i z dobře zabezpečené expozice. Šplhá, hrabe, přenáší předměty, učí se ze zkušenosti. Jeden špatně zajištěný zámek a medojed je venku.
K tomu přidejte reprodukční biologii. Mládě je na matce závislé 12 až 16 měsíců, vývoj je pomalý a jakékoli rušení v prvních týdnech může samici znervóznit natolik, že péči přeruší. Samec musí být oddělen. Pohlaví mláděte se zjišťuje obtížně; u předchozího dvorského odchovu zoo počítala s DNA analýzou ve specializované laboratoři, protože vizuální určení nebylo spolehlivé.
Výsledek: i zahrady, které medojeda úspěšně chovají, často nedojdou dál než k udržení dospělého páru. Rozmnožení vyžaduje trpělivost měřenou v letech, ne měsících.
Klesající trend v divočině
Medojed kapský je celosvětově veden jako druh „málo dotčený“ (Least Concern). Žije od subsaharské Afriky přes Blízký východ až po Indii, areál je obrovský. Jenže trend populace je klesající. Důvody jsou lokální, ale opakují se: konflikty s včelaři a drobnými chovateli hospodářských zvířat, trávení, pasti, úbytek kořisti vlivem lidské expanze. V některých regionech se části těla využívají v tradiční medicíně.
Při necelé šedesátce jedinců v zoo po celém světě nejde o masový záložní chov. Zahrady dnes u medojeda plní jinou roli: drží genetické a znalostní minimum, sdílejí reprodukční data přes ZIMS a v ojedinělých případech umožňují i návrat do přírody. Britská Aspinall Foundation dokonce doložila navrácení evropsky narozené samice do volné přírody.