Válka s emu byla neúspěšný pokus zastavit ptáky ničící úrodu v západní Austrálii

Australská armáda v roce 1932 nasadila kulomety proti dvacetitisícovému hejnu emuů. Ptáci vyhráli.

Foto: Picryl

Zní to jako scénář absurdní komedie, ale šlo o skutečnou vojenskou operaci schválenou ministerstvem obrany. Major G. P. W. Meredith dostal rozkaz, dva kulomety Lewis, hrstku mužů z Královského australského dělostřelectva a zhruba deset tisíc nábojů. Cíl: zastavit emuy, kteří po tisících proudili do pšeničných polí na okraji wheatbeltu v západní Austrálii a ničili úrodu zoufalým farmářům. Po šesti týdnech střídavého nasazení v listopadu a prosinci 1932 byla jednotka stažena. Potvrzených zásahů bylo necelá tisícovka. Hejna se rozptýlila, ale nezmizela. A problém zůstal.

Sucho, dluhy a dvacet tisíc hladových ptáků

Za komickou nálepkou „Velká válka s emuy“ se skrývá tvrdší příběh. Farmáři v oblasti Campionu na vnějším okraji pšeničného pásu nebyli obyčejní sedláci, mnozí z nich byli veteráni první světové války, usazení na přidělené půdě v rámci státních osidlovacích programů. Jenže půda často nebyla ideální, chyběl kapitál i zkušenosti a na přelomu dvacátých a třicátých let do toho udeřila Velká hospodářská krize. Zadlužené farmy balancovaly na hraně přežití.

Právě v tu chvíli přišlo sucho ve vnitrozemí. Emuové, kteří v západní Austrálii podnikají rozsáhlé nomádské přesuny za vodou a potravou, někdy i stovky kilometrů, zamířili na jih. Ministr obrany George Pearce v dobovém vyjádření pro The Argus popsal, že kvůli horku a absenci vody ve vnitrozemí se ptáci objevovali po tisících a páchali na stojících plodinách „obrovské škody“. Navíc ničili ploty, a vzniklými mezerami pak dovnitř pronikali králíci. Tlak na vládu byl enormní.

Proč kulomety na emuy nefungovaly

Vojenská logika počítala s tím, že se hejno dá zasáhnout soustředěnou palbou. Realita vypadala jinak. Emuové se po prvních výstřelech rozprchli do malých skupin, běhali cikcak a drželi překvapivě vysokou rychlost v terénu, kde je ani farmářská auta nedokázala spolehlivě dohnat. Z kulometu určeného na liniový cíl se stala neohrabaná zbraň proti rychle se rozptylující fauně.

Meredithova jednotka spotřebovala zhruba deset tisíc nábojů. Výsledek? Necelá tisícovka potvrzeně zabitých ptáků, zlomek dvacetitisícového hejna. Operace byla přerušena, pak na nátlak západoaustralského premiéra obnovena, a nakonec definitivně ukončena bez splnění cíle. Dobový tisk i pozdější paměť z toho udělaly symbol absurdního selhání.

Co se o válce s emuy často píše nepřesně

V populárních článcích koluje číslo 57 034 zabitých emuů jako přímý důsledek války z roku 1932. Jenže nejsolidnější otevřený úřední zdroj, západoaustralský parlamentní podklad z roku 2007, toto číslo váže k jiné epizodě: velké invazi emuů v roce 1935 v oblasti Northampton, severně od bariérového plotu č. 3. Šlo o bonusový systém za odevzdané zobáky, ne o pokračování Meredithovy operace.

Stejný dokument uvádí, že v letech 1945 až 1960 bylo vyplaceno 284 724 bonusů za ulovené emuy. A přesto výslovně konstatuje, že ani tak masivní odstřel neměl dlouhodobý efekt na populační úroveň a nezabránil dalším velkým migracím. Zabíjení samo o sobě problém nevyřešilo.

Plot místo kulometu

Trvalejší řešení nakonec nepřinesla armáda ani lovci, ale infrastruktura. Takzvaný State Barrier Fence, původně postavený proti králíkům, se postupně stal klíčovou bariérou i proti velkým migracím emuů do zemědělských oblastí. Dnes ho spravuje Department of Primary Industries and Regional Development a oficiálně chrání pšeničný pás i před emuy.

Emuové přitom zůstávají původní australskou faunou chráněnou zákonem, jejich zabíjení vyžaduje zvláštní oprávnění. Zároveň ale v zemědělských materiálech západní Austrálie figurují jako „animal pests“. Jsou to chránění ptáci, kteří mohou být zároveň zemědělským problémem. Australský stát se s tímto paradoxem naučil žít.

Česko má svou vlastní, byť nesrovnatelnou zkušenost: v roce 2024 vláda nasadila na Liberecku proti divokým prasatům kvůli africkému moru prasat i Policii ČR s termovizemi a tlumiči. Na rozdíl od australské emu války ale český zásah fungoval, Evropská komise už v roce 2019 potvrdila úspěšné vymýcení nákazy.

Poučení z wheatbeltu

Válka s emuy se dodnes vypráví jako kuriozita, a právem. Ale její skutečný příběh není o tom, že armáda prohrála s ptáky. Je o tom, že stát sáhl po vojenském nástroji tam, kde problém vyžadoval ekologický a infrastrukturní přístup: ploty, správu krajiny, porozumění migračním vzorcům. Kulomety Lewis na to nestačily. Nestačily by nikdy.