Ve východních Čechách archeologové odkryli hrob ženy z 5. století se zlatem a drahokamy

Archeologové objevili šest hrobů z doby stěhování národů, z nichž pět bylo vykradeno krátce po pohřbu. Šestý zůstal nedotčený a ukrýval zlaté spony, drahokamy i zbytky oděvu ženy z tehdejší elity.

Foto: Marko Milivojevic/Pixnio

V létě 2019 začala v Sendražicích u Smiřic na Hradecku stavba dvou rodinných domů. Bagr zastavili archeologové z Muzea východních Čech v Hradci Králové, protože na parcele narazili na celkem 165 objektů dokládajících osídlení od eneolitu po vrcholný středověk. Mezi nimi byla i šestice hrobů z přelomu 5. a 6. století. Pět z nich bylo vyrabováno ještě v době, kdy si na mrtvé pamatovali jejich současníci. Jeden jediný zůstal netknutý. A právě ten proměnil rutinní záchranný výzkum v nález, který archeolog Pavel Horník označil za mimořádný v rámci celé České republiky.

Co přesně leželo v netknutém hrobě

Hrob číslo 2 patřil ženě ve věku 35 až 50 let. Ležela v dřevěné srubové komoře, což je typ pohřbu vyhrazený tehdejším elitám. Inventář, který ji doprovázel na onen svět, mluví jasně:

• Čtyři spony ze zlata a stříbra vykládané polodrahokamy; dvě zdobily oděv v oblasti ramen, dvě další spínaly látku u pasu.
• Zlaté tepané terčíky, které původně pokrývaly pokrývku hlavy.
• Skleněné korálky, železný nůž, kostěný hřeben.
• Skořápky vajec a keramická nádoba, typické milodary pro cestu na druhý svět.
• Menší zvíře uložené v komoře spolu se zemřelou.

Na dvojici spon z oblasti klína se navíc dochovaly velké kusy textilu ve dvou různých vazbách, plátnové a keprové, a zbytky kůže nebo kožešiny. Právě v tom spočívá skutečná výjimečnost nálezu. Zlato přežije staletí v zemi samo. Textilie ne. Zachovaly se jen díky kontaktu s kovem spon, který je mineralizoval. Kdyby hrob někdo otevřel v 6. století, zmizely by spolu se šperky i veškeré informace o tom, co žena nosila na sobě.

Proč zrovna tento hrob přežil

Pět sousedních hrobů dopadlo jinak. Vykradači, nejspíš lidé, kteří věděli, kde přesně kopat, z nich odnesli to nejcennější. Přesto v nich zůstaly fragmenty: krátký meč zvaný sax, nože, skleněné a jantarové korálky, kovové součásti opasků, ozdobná kování bot, kostěné a parohové hřebeny. Z hrobu číslo 5 zbyl jen železný nožík, korálky a keramická nádoba. Chemická analýza obsahu té nádoby prokázala stopy vařeného masa přežvýkavce, což je detail, který přibližuje každodenní stravu komunity víc než jakýkoli šperk.

Proč vykradači přehlédli zrovna hrob číslo 2? Přesnou odpověď nemá nikdo. Mohlo jít o méně nápadné označení hrobu v terénu, o náhodu, o spěch. Veřejně dostupné zdroje důvod neuvádějí. Jisté je jen to, že právě tato nepozornost zachránila pro archeologii kompletní obraz pohřebního rituálu, od konstrukce komory přes uložení těla až po poslední vrstvu oděvu.

Kdo byla ta žena a odkud přišla

Definitivní odpověď zatím chybí. Muzeum východních Čech v roce 2021 oznámilo, že vzorky z pohřebiště putují na DNA analýzu do lipského Institutu Maxe Plancka. Cílem je zjistit příbuzenské vztahy mezi šesti pohřbenými a určit, odkud do východních Čech přišli. Výsledky ale dosud nebyly veřejně publikovány.

Co víme: nález spadá do germánského kulturního okruhu doby stěhování národů. Archeolog Jan Jílek v roce 2019 opatrně připustil, že by mohlo jít o Langobardy, ale šlo o pracovní hypotézu, ne o závěr. Zajímavý je i posun v dataci: první tisková zpráva z léta 2019 mluvila o počátku 6. století, souhrn z března 2021 už o konci 5. století. Přesnější určení mělo přinést radiokarbonové datování, jehož finální výstup se ve veřejných materiálech zatím neobjevil. Reálně hrob ležel v zemi zhruba 1 500 až 1 550 let.

Antropologie prozradila alespoň něco o zdraví pohřbených: artritické změny, u jednoho jedince stopy nerovnoměrné zátěže dolních končetin, u jiného známky nádorového onemocnění. Věkové rozpětí všech šesti pohřbených (16 až 55 let) ale samo o sobě žádnou konkrétní událost nebo společnou příčinu smrti nenaznačuje.

Druhý komorový hrob ve východních Čechách

Sendražice nejsou v regionu osamocené. Ve východních Čechách šlo teprve o druhý prozkoumaný komorový hrob z období stěhování národů. Ten první odkryli v 60. letech v Plotištích nad Labem, pouhých pět kilometrů odtud. Muzeum ve své archeologické podsbírce eviduje i další významné soubory z tohoto období, a to z Lochenic a právě z Plotišť. Region kolem soutoku Labe s Orlicí byl zjevně místem, kde germánské elity na přelomu 5. a 6. století žily, umíraly a nechávaly se pohřbívat s vybavením odpovídajícím jejich postavení.

Nálezy ze Sendražic dnes spravuje Muzeum východních Čech. Samostatná expozice věnovaná sendražickému pohřebišti veřejně oznámena nebyla, muzeum ale v roce 2026 nabízí komentované prohlídky otevřených depozitářů archeologie v budově Archa v Gayerových kasárnách. Kdo chce vidět, jak vypadá zlato staré patnáct století, má šanci právě tam.

Co může přinést budoucnost

Intravilán Sendražic je v registru Národního památkového ústavu veden jako území s jednoznačně prokázaným výskytem archeologických nálezů. Jakékoli větší zemní práce tu vyžadují záchranný výzkum. A zemní práce se blíží: obec od léta 2025 připravuje výběrové řízení na rozsáhlou zakázku týkající se stavby kanalizace a čistírny odpadních vod. Při takových zásazích do terénu jsou možné další nálezy.

Jeden přehlédnutý hrob stačil k tomu, aby se ze šesti metrů čtverečních hlíny vynořil celý svět: oděv, rituál, jídlo na cestu, zvíře jako průvodce. Pět vykradených hrobů vedle něj ukazuje, jak snadno ten svět zmizí. Sendražice jsou připomínkou, že v archeologii někdy rozhoduje víc štěstí než metoda.