Požár v Hinckley z roku 1894 zabil stovky lidí a patří k nejhorším katastrofám Minnesoty

Nejméně 418 mrtvých, přes 1 036 km² (400 čtverečních mil) spálené země a město srovnané se zemí během jediného odpoledne. Hinckley v Minnesotě se 1. září 1894 stalo dějištěm jedné z nejsmrtelnějších požárních katastrof v amerických dějinách.

Foto: Picryl

Hinckley nebylo obětí blesku z čistého nebe. Bylo obětí krajiny, kterou lidé proměnili v zápalnou nálož, a počasí, které ji zapálilo. Městečko o necelých dvou tisících obyvatel stálo uprostřed vytěženého severního lesa, obklopené halami pilin, hromadami klestí a miliony metrů nařezaného řeziva. Celé léto 1894 hořely v okolí menší ohně, zatímco kouř visel nad krajem jako mlha. Nikdo ale nepočítal s tím, že se dva oddělené požáry spojí v ohnivou bouři, která během čtyř hodin pohltí Hinckley i okolní obce a zanechá za sebou krajinu připomínající měsíční povrch.

Krajina jako palivová nálož

Příčinu katastrofy nelze hledat jen v počasí. Severní Minnesota byla v 90. letech 19. století jedním z epicenter amerického dřevařského boomu. Lesy padaly, ale to, co po těžbě zůstalo, nikdo neuklízel: klestí, kůra, piliny, odřezky. Brennan Lumber Company, největší zaměstnavatel v Hinckley, měla na 14 hektarech obří hromady pilin a přes 66 tisíc kubíků nařezaného dřeva. Město doslova sedělo na hořlavém materiálu.

K tomu přišlo extrémní sucho. Mezi květnem a začátkem září 1894 spadlo v regionu sotva 50 milimetrů srážek. Podle Minnesota DNR se půdní vlhkost snižovala soustavně už od roku 1891. 1. září teploty vystoupily k 35 °C, foukal silný vítr a vlhkost vzduchu klesla na minimum. Menší ohně, které hořely v okolí celé léto, najednou dostaly ideální podmínky k tomu, aby se spojily.

Čtyři hodiny, které zničily vše

Chronologie 1. září je děsivě kompaktní. Kolem 14. hodiny zachvátil oheň Brook Park, obec jihozápadně od Hinckley. Po 15:30 se v samotném Hinckley rozběhl hromadný útěk. Místní dobrovolní hasiči nasadili parní stříkačku, ale plameny jim spálily hadice. Kolem 16. hodiny už probíhala chaotická evakuace vlakem.

Dva oddělené požáry se spojily a vytvořily ohnivou bouři s konvekčním sloupem, horizontálními víry a ohnivými koulemi, které letěly před čelem hlavního ohně. Svědci popisovali „tornádo z plamenů“. Teploty v centru požáru přesáhly 870 °C; tavily se sudy s hřebíky, kola vlaků přirůstala ke kolejím. Pozdější výzkum USDA Forest Service vysvětlil mechanismus teplotní inverze a konvergence dvou ohňů, ale v roce 1894 pro to neexistoval vědecký slovník. Lidé viděli jen zeď ohně, která se řítila rychleji, než dokázali utéct koně.

Záchrana závisela na vteřinách a na blízkosti vody nebo kolejí. Asi 300 lidí přežilo v bahně a mělké vodě Skunk Lake, dalších zhruba 100 ve štěrkovně, 73 v Mission Creek u bramborového pole. Vlak Eastern Minnesota odvezl kolem 400 uprchlíků, souprava St. Paul and Duluth přes 300. Strojvedoucí James Root couvl se svým vlakem přibližně 13 km (8 mil) ke Skunk Lake s více než 150 lidmi na palubě. V Sandstone se uprchlíci z Hinckley snažili přesvědčit místní, aby nastoupili do vlaku. Málokdo poslechl – desítky tam zahynuly.

Stovky mrtvých, a číslo stále není konečné

Kolik lidí přesně zemřelo, se s jistotou neví dodnes. Koroner okresu Pine County 24. listopadu 1894 certifikoval 413 obětí. Pozdější paměťová i státní verze pracují s číslem 418. Ani jedno ale nezachycuje všechny mrtvé. Do soupisu nespadají lovci, dřevorubci, trapeři a část příslušníků kmene Odžibvejů, kteří zahynuli v okolních lesích. Poslední oběť byla nalezena až v květnu 1898, téměř čtyři roky po katastrofě, v terénu, který pokrýval přes 1 036 km² (400 čtverečních mil) spálené země. Skutečný počet mrtvých byl podle všeho vyšší, než uvádí jakýkoli oficiální seznam.

Zákon, který vzešel z popela

Humanitární odezva přišla rychle. Už 2. září dorazila do Hinckley minnesotská Národní garda s 65 stany. Do konce roku dosáhla finanční pomoc 184 000 tehdejších dolarů, v roce 1895 se o podporu registrovalo přes 3 000 postižených. Město se začalo obnovovat, ale už nikdy jako dřevařské centrum; přišla éra zemědělství a drobného obchodu.

Důležitější než obnova jednoho města byl ale systémový zlom. V roce 1895 přijala Minnesota zákon o ochraně lesů a prevenci lesních a prérijních požárů. Vznikla funkce lesního komisaře, pozice hlavního požárního strážce a síť místních požárních dozorců; jen v prvním roce jich bylo jmenováno 1 282. Organizátor systému Christopher C. Andrews vybudoval infrastrukturu, jejíž odkaz žije dodnes: paragraf 88.18 minnesotských statutů stále umožňuje jmenování požárních strážců.

Hinckley nebylo jen tragédií. Bylo katalyzátorem, který přinutil stát přestat spoléhat na to, že se les uhlídá sám.