Boleslav I. jako schopný státník: Jak bratrovražda přispěla k formování českého státu
Tradiční legendy i školní dějepis představují knížete Václava jako vzor dobra a jeho bratra Boleslava jako bezohledného vraha.
Obsah článku
Jenže jakmile se člověk začne nořit do dobových pramenů, obraz se začne měnit. Ukazuje se, že počátky českého státu byly podstatně složitější a praktičtější, než jak je po staletí líčily legendy.
Krvavý incident z pohledu autorky historických románů
O tom, jak silně může pohled na první Přemyslovce ovlivnit naši představu o jejich životě, jsme v redakci mluvili se známou autorkou historických románů Zuzanou Koubkovou. Ke svatému Václavovi má navíc celoživotně blízký vztah díky svým rodinným kořenům:
„Díky tomu, že moje rodina pochází z Louňovic pod Blaníkem, k němuž se váže pověst o svatováclavském vojsku, byl sv. Václav u nás doma vždycky považován málem za souseda, ne-li strýčka,“ vypráví autorka.
K důkladnějšímu poznávání historických pramenů ji přivedlo také psaní knihy Kníže Václav. Jak sama upozorňuje, mezi současností a událostmi desátého století leží obrovská časová propast. Historikům proto zůstává řada nezodpovězených otázek a přímých svědectví o tehdejších událostech je jen minimum.
Domácí legendy a pozdější Kosmova kronika vykreslují Boleslava pochopitelně v ponurých barvách. Zahraniční kronikáři však k jeho době přistupovali poněkud jinak. Například saský mnich Widukind knížete Václava ve svých zápisech vůbec nejmenuje a jeho údajně svatému životu věnuje jen velmi krátkou zmínku.
Co se tedy skutečně odehrálo onoho osudného zářijového rána roku 935 ve Staré Boleslavi?
Jisté není ani to, zda šlo o předem připravený atentát. Podle některých výkladů mohla konfliktu předcházet prudká hádka a následná potyčka. Ozbrojení družiníci pak mohli zasáhnout ve chvíli, kdy Václav během střetu jejich pána odzbrojil.
„Pokud máme věřit legendám (a jiné zdroje takřka nemáme), tak spáchal vraždu. Nebo jí minimálně přihlížel. Ano, byl to schopný člověk, skvělý státník, politik, válečník, ale jako člověk asi nejzářivějším charakterem nebyl,“ pokračuje Koubková s odkazem na názory historika profesora Dušana Třeštíka. Ten Boleslava I. označoval za faktického zakladatele českého státu.
„Navíc k němu v opozici stojí světec, ten hodný pán na koni, který nám nedá zahynouti a bydlí tady za humny v Blaníku, kde čacky popíjí se svými rytíři…“ dodává.
Budování státní mašinérie pevnou rukou
Ať už samotný konflikt proběhl jakkoli, po převzetí moci Boleslav zahájil velmi razantní přeměnu země. Přemyslovské panství v době Václavovy vlády připomínalo spíše menší kmenový svazek založený na osobní družině, která čítala přibližně stovku jezdců. Pevně vybudovaný státní aparát tehdy ještě neexistoval.
Boleslav začal vytvářet soustavu správních hradišť, jejichž prostřednictvím bylo možné pravidelně vybírat dávky a organizovat správu území. Postupně se tak zrodila první veřejnoprávní instituce v českých dějinách, známá jako hradská soustava.
Významným krokem bylo také zahájení ražby stříbrných denárů s panovníkovým jménem. Boleslav se tím zařadil mezi první české vládce, kteří vlastní mincovní produkci využívali jako nástroj moci i hospodářského rozvoje.
Získané prostředky mohl následně vkládat do početnějšího a lépe organizovaného vojska. Český kníže díky tomu rozšířil oblast svého vlivu a získal kontrolu nad důležitými obchodními cestami. Proměna nebyla jen otázkou vojenské síly, ale také schopnosti vytvořit systém, který dokázal nové území spravovat.
Jak vypadá středověká realita v muzeu
Při návštěvě výstavy „Přemyslovci. Panovnická dynastie a její doba,“ z níž pocházejí i fotografie v článku v Historické budově Národního muzea, je proměna od původní rodové družiny k organizovanějšímu státu patrná v celé řadě exponátů. Pozn. redakce – kontaktovali jsme kurátory výstavy a žádali o jejich úhel pohledu (podle mínění redakce VědaŽivě totiž není Boleslav na výstavě zastoupen zdaleka tak, jak by si vzhledem ke svému historickému významu zasloužil), vyjádření jsme bohužel do uzávěrky článku nedostali. Vstupenku si redaktorka zakoupila z vlastních prostředků.
Prohlídka jednotlivých sálů výstavy ukazuje, jak důležitou úlohu sehrála při formování české státnosti schopnost soustředit moc, vybírat dávky, organizovat správu a udržovat vojsko. Boleslav je sice v pozdějších kronikách zůstal známý jako Ukrutný, jeho politické schopnosti a vytvoření funkčnějšího správního systému však významně přispěly k tomu, že české knížectví dokázalo neklidné desáté století přečkat a pokračovat v budování vlastní státnosti.
Mezi výrazné exponáty patří například románský sarkofág tzv. svatého Longina, zapůjčený z Vyšehradu, nebo mimořádně dobře dochované pohřební textilie svaté Ludmily. Zajímavým artefaktem souvisejícím přímo s příběhem Václava a Boleslava je pak Konvice na krev sv. Václava.
„Dvě křišťálové misky spojuje stříbrná zlacená montáž. Charakter práce odkazuje na benátského mistra,“ říká popisek vedle vitríny. A přidává další historické zajímavosti: „Podle zmínek v legendách se po vraždě knížete měly na stěnách a na podlaze staroboleslavského chrámu nacházet stopy světcovy krve. Nejpozději od poloviny 13. století byly zakrvácené kameny a posléze i údajné kapky krve uctívány.“
Pod Bezdězem se táhne tunel, jehož rozměry nečekáte. Stavitelé ho razili v hornině, kterou na kopec vynesla sopečná činnost
Na dně Atlantiku leží pohoří dlouhé jako rovník. Sonar ho zachytil jako tečky na papíře, ale jejich význam rozpoznala žena, kterou k výzkumu nepustili
U Athén leželo 79 spoutaných mužů v masovém hrobě. Izotopy v zubní sklovině prozradily, že to nebyli nebezpeční cizinci, jak se doposud myslelo
Zamkla se na záchodě nemocničního plavidla, dokud nevyplulo. Americká novinářka obešla válečnou cenzuru trikem, který fungoval díky sexismu
Nejvyšší stavba Česka zmizí za pár dní. Lidé jezdí k Českému Brodu za poslední fotkou i stovky kilometrů
