Archeologický fenomén Býčí skála: Hromadný rituální pohřeb z doby železné stále vyvolává otázky

Čtyři desítky mrtvých, pozůstatky sedmi vozů, zlato, jantar a bronzový býček. Jeskyně v Moravském krasu vydává svá tajemství už 150 let, a čím víc toho víme, tím složitější obraz se rýsuje.

Foto: cs:User:Akil - licence CC BY-SA 3.0

Když v roce 1872 lékař a amatérský archeolog Jindřich Wankel pronikl do Předsíně Býčí skály, narazil na scénu, kterou nedokázal zařadit do žádného známého schématu. Dvě mohutná žároviště, desítky lidských koster, stovky keramických nádob, bronzové nádoby, šperky ze zlata i železa, zbraně, zbroj, jantarové a skleněné korálky, řemeslnické náčiní a části vozů – to vše pohromadě v jedné jeskynní síni. Wankel usoudil, že jde o pohřebiště halštatského velmože, doprovázeného lidskými i zvířecími oběťmi a rituálním ohněm. Jenže od té doby se každá generace badatelů pokusila příběh přepsat. A ta poslední to udělala znovu.

Co přesně se v Předsíni našlo

Rozsah nálezů z Býčí skály nemá v halštatské Evropě přesnou paralelu. Nejde jen o množství, ale o kombinaci: lidské ostatky, elitní výbava, vozy, importy z velké dálky a stopy po intenzivním ohni, to vše soustředěné v horizontální průtokové jeskyni, nikoli na otevřeném pohřebišti nebo v šachtové jámě. Hlavní aktivita se klade do pozdní fáze halštatské kultury, zhruba mezi roky 575 a 450 př. n. l., tedy do období, kdy na Moravě i jinde ve střední Evropě rostl dálkový obchod a vznikala regionální mocenská centra. Ikonický bronzový býček, dnes uložený v Přírodovědeckém muzeu ve Vídni, je podle odborníků import s hledaným původem až ve východním Středomoří nebo na Předním východě. Býčí skála tak neukazuje izolované moravské tajemno, ukazuje Moravu zapojenou do širokých výměnných sítí starší doby železné.

Tři výklady, žádný definitivní

Wankelova interpretace (jednorázový velkolepý pohřeb s oběťmi) dominovala víc než století. Pak přišel Jiří Nekvasil, který upozornil na rozpory s typickými knížecími pohřby a společně s antropologem Stloukalem navrhl katastrofický scénář: skupina lidí ukrytá v jeskyni, zasažená zřícením a výbuchem. Třetí cestu otevřel Hermann Parzinger, který po zpracování velké části inventáře přiklonil výklad k dlouhodobějšímu kultovnímu místu datovanému hlavně do stupňů Ha D1–D2. Žádný z těchto modelů se nepodařilo definitivně potvrdit ani vyvrátit.

Proč? Důvody jsou metodické i geologické:

• Wankel kopal před nástupem moderní terénní dokumentace.
• Lokalitu později ovlivnily povodně, starší výkopy a stavební úpravy z let 1944–1945.
• Jeskyně je aktivní krasový systém; voda vrstvy promíchala a přemístila.

Jednoduché vysvětlení tomuto místu zjevně nikdy neodpovídalo.

Co změnil revizní výzkum po roce 2020

Zlom přišel s revizním výzkumem v letech 2020–2021. Tým zjistil, že válečné zásahy poškodily lokalitu méně, než se předpokládalo. Zachytil všechny Wankelovy vrstvy A až E, našel části vozů, šperky, jantar, keramiku, lidské i zvířecí kosti a (klíčově) dřevěný kůl ukazující na existenci pohřební komory či komor. Wankelova pozorování se ukázala jako překvapivě přesná. Situace je ale mnohem složitější než jediný příběh.

Publikace z roku 2026 posunula poznání ještě dál. Analýzy mazanice z revizního výzkumu i starších sbírek prokázaly radiokarbonovou i materiálovou vazbu stavebních zbytků z Předsíně přímo na halštatské pohřební konstrukce. To je silnější argument pro existenci záměrně budovaných komor, než nabízela dřívější interpretace samotného terénu. Podle nás jde o nejpodstatnější posun za poslední dekádu: Býčí skála přestává být místem jedné dramatické události a stává se dokladem dlouhodobého, opakovaného rituálního provozu elit.

A výzkum nekončí. Program odborného setkání z 15. dubna 2026 v Brně už eviduje nález halštatského dítěte ze severní odbočky jeskyně, objevený v roce 2025. Potenciál lokality zdaleka není vyčerpán.

Co zůstává otevřené, a co patří do legend

Konkrétní nezodpovězené otázky lze vyjmenovat:

• Černá vrstva. Přesný původ hlavní spálené vrstvy v Předsíni zůstává nejasný.
• Lidské oběti. Antropologie dosud nedoložila, že by šlo prokazatelně o rituální usmrcení.
• Posloupnost epizod. Kolik jednotlivých událostí se v Předsíni odehrálo a v jakém pořadí, není rozřešeno.
• Rozsah konstrukcí. Pohřební komory jsou doloženy, ale jejich plný rozsah teprve čeká na ověření.

A pak je tu vrstva turistického folkloru: „děsivé zvuky z nitra jeskyně“, tajemné síly, prokletí. Racionální vysvětlení je prozaičtější: průtoková jeskyně s vodou, záplavami a specifickou akustikou. Samostatnou vědeckou studii, která by zvuky přímo měřila, se nám nepodařilo dohledat.

Kam za Býčí skálou

Kdo chce vidět originál bronzového býčka, musí do Vídně; hlavní inventář tam skončil po odkupu Wankelovy sbírky v roce 1883 a zůstává tam dodnes. Moravské zemské muzeum pracuje s kopiemi a popularizačními prezentacemi. Samotná jeskyně není běžně otevřenou turistickou atrakcí. Doložené jsou omezené komentované exkurze se srazem u Staré huti u Adamova; pořadatelé doporučují pevnou obuv, teplé oblečení a baterku – uvnitř je tma, kolem osmi stupňů a žádné standardní osvětlení.