Včelařství jako ekologická hrozba: chované včely obírají divoký hmyz o pyl a šíří mezi ním parazity, ukazuje výzkum

Na italském ostrově Giannutri stačilo zavřít úly na jedenáct hodin, aby se v krajině okamžitě objevilo o 60 % více nektaru a o 30 % více pylu pro divoké včely.

Foto: Pickpik

Výsledek zní banálně: odstraňte konkurenta, přibude jídla. Jenže právě v té banalitě se skrývá síla experimentu, který v dubnu 2025 publikoval tým italských ekologů v časopise Current Biology. Poprvé totiž v otevřeném terénu kauzálně prokázali, co desítky korelačních studií naznačovaly roky: včela medonosná při vysoké početnosti vysává zdroje tak rychle, že divokým opylovačům zbývají drobky. A o tři měsíce později přišla z Kalifornie druhá studie, která totéž ukázala z opačného konce, tentokrát ne u chovaných, ale u zdivočelých včel.

Ostrov jako laboratoř

Giannutri je skalnatý ostrůvek v Tyrhénském moři, sotva dva a půl kilometru čtverečních. Pro ekology má jednu neocenitelnou vlastnost: je dost malý na to, aby se dal celý „přepnout“. V roce 2018 se na ostrov vrátilo včelaření, 18 úlů, zhruba sedm na kilometr čtvereční. Manipulační experiment probíhal v sezonách 2022 až 2024: výzkumníci brzy ráno uzavřeli vstupy do všech úlů a nechali je zavřené do pěti odpoledne. Dva dny po sobě nesměly být úly zavřené, aby se minimalizoval stres kolonií.

Efekt byl okamžitý. Ve dnech bez včely medonosné narostla dostupnost nektaru asi o 60 %, pylu o 30 %. Divoké včely zvýšily aktivitu, změnily denní rytmus sběru a posunuly se v opylovací síti na pozice, které jim jindy zabírala medonoska. Důležitý detail: po sezonním odvozu úlů na ostrově nezůstala jediná ferální kolonie. Tlak vytvářela výhradně řízená apiárie, nikoli zdivočelé roje v pozadí.

Nejtvrdší číslo ale přišlo z dlouhodobého monitoringu. Dva sledované druhy, čmelák zemní (Bombus terrestris) a samotářská včela Anthophora dispar, za čtyři roky od návratu včelaření na ostrov ztratily asi 80 % své abundance.

Kalifornie: stejný mechanismus, jiný viník

Zatímco na Giannutri šlo o úly pod správou včelaře, studie Dillona Travise a kolegů z UC San Diego, publikovaná 7. července 2025 v Insect Conservation and Diversity, popsala totéž u populací, které nikdo neřídí. V přirozených keřových habitatech San Diego County tvoří zdivočelé včely medonosné 98 % veškeré včelí biomasy. Dvě návštěvy medonosky na květu odebraly přes 60 % dostupného pylu. Do konce prvního dne po otevření květu zmizelo asi 80 %.

Čmeláci? Ti tvořili pouhé jedno promile pozorovaných jedinců. Úl můžete regulovat, ferální populaci mnohem hůř. Biologický efekt na zdroje je ale v obou případech srovnatelný.

Foto: Pxhere

Viry na sdílených květech

Konkurence o potravu není jediný kanál. Přehledová studie pro Severní Ameriku z roku 2024 shrnuje, že včela medonosná šíří mezi divokými druhy celou paletu patogenů: virus deformovaných křídel (DWV), virus černých matečníků (BQCV), virus pytlíčkového plodu (SBV), virus izraelské akutní paralýzy (IAPV) i mikrosporidii Nosema ceranae. Přenos běží hlavně přes kontaminovaný pyl na sdílených květech. Panevropská práce v Scientific Reports navíc prokázala pozitivní korelaci: čím vyšší prevalence virů u včel medonosných v dané oblasti, tím vyšší prevalence týchž virů u volně žijících včel v okolí. Z prací zaměřených na patogeny hlásilo potenciální negativní efekt 79 % studií.

Česko: jedno z nejhustěji zavčelených území světa

Giannutri a jižní Kalifornie znějí exoticky. Jenže Česká republika patří hustotou včelstev ke světové špičce. Ministerstvo zemědělství eviduje 657 107 úlů, což při rozloze státu vychází na zhruba 8,3 úlu na kilometr čtvereční. Studie publikovaná letos v časopise Insects uvádí průměr kolem devíti včelstev na kilometr čtvereční a upozorňuje, že v některých katastrech přesahuje hustota padesát včelstev na kilometr čtvereční.

Přímý český terénní experiment typu Giannutri zatím chybí. Signály ale existují:

• Česká společnost entomologická označuje význam včely medonosné pro krajinu za „minimálně diskutabilní“ a upozorňuje na potřebu chránit samotářské druhy.
• Akademie věd ČR připouští, že neúměrné stavy včelstev mohou snižovat biodiverzitu opylovačů.
• Český svaz včelařů naopak rámuje včelu medonosnou jako „nenahraditelného opylovače“ a klíčový prvek krajiny.

Tato napětí nejsou akademická. V logice nových studií představuje česká hustota zavčelení rizikový profil, zejména v chráněných územích, na xerotermních stanovištích a v krajině s krátkým jarním kvetením a následným potravním propadem.

Ne méně medu, ale chytřejší umístění

Důležité je nepřestřelit závěr. Stanovisko Apimondie z roku 2026 výslovně říká, že neexistuje důkaz, že by včela medonosná byla sama o sobě hlavní příčinou velkoplošného úbytku divokých opylovačů. Hlavními tahouny zůstávají ztráta stanovišť, pesticidy a změna klimatu. Problém nastává při vysoké hustotě kolonií v prostředí s omezenými květními zdroji, přesně to, co obě studie z roku 2025 dokumentují.

Řešení není „přestat kupovat med“. Páky leží jinde:

• Hlídat hustotu včelstev podle nosné kapacity stanoviště.
• Neumisťovat úly do lokalit s ohroženými opylovači.
• Držet důsledný zdravotní management proti varroáze a virovým nákazám.
• Investovat do obnovy stanovišť: pásy holé půdy pro zemní včely, kvetoucí meze, suché zídky, duté stonky.

Francouzská studie z roku 2018 ukázala, že vysokodenzitní včelaření v chráněném středomořském území snížilo výskyt divokých včel o 55 % a jejich úspěch při sběru nektaru o polovinu. Nové práce tedy nestojí ve vakuu. Zapadají do trendu, který říká totéž stále hlasitěji.

Péče o včelu medonosnou je živočišná výroba a opylovací služba. Ochrana divokých opylovačů je jiný cíl, a čím dřív si to přiznáme, tím lépe pro obojí.