Ptáci nasáklí PFAS chemikáliemi jsou zdraví jako ostatní. Klíč je v enzymu, který „věčné“ molekuly izoluje od orgánů

Vlaštovky s až čtyřicetinásobnou zátěží PFAS v tkáních vykazovaly stejné procento přeživších mláďat jako ptáci z čistých lokalit.

Foto: FreeRangeStock

Americký geologický průzkum (USGS) a tým z několika univerzit publikovali v říjnu 2025 v časopise Environmental Toxicology and Chemistry výsledky rozsáhlé terénní studie na vlaštovkách stromových (Tachycineta bicolor). Ptáci hnízdící v blízkosti vojenských základen a průmyslových areálů měli v tělech dramaticky vyšší koncentrace takzvaných věčných chemikálií, perfluorovaných a polyfluorovaných látek, souhrnně PFAS. Přesto vědci nenašli statisticky významný rozdíl v tom, kolik vajec se vylíhlo, kolik mláďat přežilo, ani ve dvou klíčových zdravotních ukazatelích. Výsledek je překvapivý.

Co přesně studie změřila

Výzkumníci sledovali vlaštovky stromové na více lokalitách napříč Spojenými státy, od míst kontaminovaných hasicí pěnou AFFF po referenční oblasti s minimální zátěží. Měřili celkovou koncentraci čtyřiceti PFAS sloučenin v ptačích tkáních (označovanou jako Total40) a zaměřili se na tři konkrétní ukazatele:

• Denní pravděpodobnost přežití vajec a mláďat – mezi lokalitami nebyl statisticky významný rozdíl.
• Haptoglobin-like aktivita (PIT54) – marker zánětu a tkáňového poškození u mláďat zůstal srovnatelný.
• Celkový imunoglobulin Y – ukazatel imunitní odpovědi rovněž nevykazoval významnou vazbu na koncentrace PFAS.

PFOS, nejznámější zástupce skupiny, byl jediný PFAS detekovaný ve všech vzorcích. Na východním pobřeží u lokalit zasažených AFFF dosahovaly koncentrace vybraných látek v tkáních podle USGS až čtyřicetinásobku hodnot z čistých míst. Přesto žádný z měřených endpointů na tuto zátěž nereagoval, jak vysvětluje doprovodný text na Phys.org.

Proč zrovna vlaštovky, a proč to není poprvé

Vlaštovka stromová je pro toxikology cenný model. Krmí mláďata hmyzem sbíraným do půl kilometru od hnízda, takže její tkáně odrážejí lokální, nikoli regionální kontaminaci. Právě proto ji USGS používá jako bioindikátor už přes dvě desetiletí.

A není to poprvé, co výsledky překvapily. Starší studie z lokality Clarks Marsh v Michiganu, kde koncentrace PFAS patřily k nejvyšším zaznamenaným u volně žijících ptáků, rovněž nenašla zhoršení reprodukce. Naopak práce z Minnesoty a Wisconsinu z let 2007–2011 odhalila negativní souvislost mezi PFOS ve vejcích a úspěšností líhnutí; efekt se projevil už při 150–200 ng/g. Obraz je tedy trochu rozporuplný. Záleží na lokalitě, směsi kontaminantů a přítomnosti dalších ekologických stresorů. Laboratorní testy na jiných ptačích druzích přitom reprodukční poškození předpovídaly poměrně jednoznačně. Terén ale není laboratoř.

PFAS zůstávají problém, i bez viditelné újmy

To, že vlaštovky na sledovaných lokalitách nejevily měřitelné známky poškození, neznamená, že PFAS jsou neškodné. Znamená to, že u jednoho druhu a omezeného souboru ukazatelů se efekt neprokázal. Americká EPA, NIEHS i ATSDR nadále řadí PFAS mezi látky spojované s imunitními, jaterními, reprodukčními a onkologickými riziky u lidí i zvířat. Ptáky chrání speciální enzym, my bohužel nic takového nemáme.

Klíčový problém PFAS je jejich chování v potravním řetězci. Výzkum z Ontaria doložil, že PFOS biomagnifikuje z vodních i suchozemských bezobratlých do vlaštovek. A USGS ve svém metodickém průvodci uvádí, že nejvyšší koncentrace se typicky objevují u predátorů na vrcholu potravní pyramidy. Vlaštovka, která sama netrpí, může být článkem řetězce vedoucího k druhu, který trpět bude.

Český kontext: voda, regulace a Jizerské hory

Přímá data o PFAS v tkáních českých vlaštovek obecných neexistují. Co ale existuje, jsou čísla z pitné vody. Reprezentativní screening Státního zdravotního ústavu ukázal medián sumy PFAS kolem 0,8–0,9 ng/l, maximum necelých 24 ng/l. Cílené šetření 27 rizikových lokalit, v okolí průmyslu, letišť a podél řek procházejících průmyslovými oblastmi, našlo až 90,8 ng/l.

Od roku 2024 je monitorování PFAS v pitné vodě povinné a od ledna 2026 platí parametr pro sumu dvaceti PFAS. Některé konkrétní sloučeniny, například PFHxS, už míří do zákazů v rámci Stockholmské úmluvy. Specifický český hotspot naznačují i předběžná data Univerzity Karlovy ze sněhu na běžkařských tratích v Jizerských horách, kde fluorované vosky zanechávají stovky až tisíce ng/l PFAS.

Co z toho plyne pro regulaci

Jedna terénní studie na jednom ptačím druhu regulační přístup nezmění, a ani by neměla. Evropské i české kroky se opírají o širší soubor důkazů o perzistenci, mobilitě a bioakumulaci PFAS, ne o jednotlivý datapoint. Hodnota nové práce je jinde: ukazuje, že příroda reaguje na kontaminanty složitěji, než předpovídají laboratorní modely. Směs látek, lokální podmínky a druh organismu hrají roli, kterou nelze odhadnout z jednoho krmného experimentu.

Pro majitele soukromých studní v okolí letišť nebo průmyslových zón v Česku to nic nemění na doporučení nechat si vodu otestovat. Co vědci našli, je otázka, proč ptáci s masivní zátěží vypadají v pořádku. Odpověď na ni teprve hledají.