Anna Göldi byla popravena v roce 1782 za čarodějnictví. Rozsudek stál na jednom fyziologickém testu, který dnes medicína vyvrací

Osmiletá dívka údajně plivala jehly a hřebíčky. Stačilo to k rozsudku smrti nad její služkou.

Foto: Patrick Lo Giudice - licence CC BY-SA 2.0

V červnu 1782, uprostřed osvícenské Evropy, sťali ve švýcarském Glarusu služku Annu Göldi. Formální obvinění znělo „otrávení dítěte“; úřady se slovu čarodějnictví pečlivě vyhýbaly, protože věděly, jak absurdně by v jejich době znělo. Jenže celý proces fungoval přesně jako čarodějnický. Opíral se o tělesné příznaky malé dívky, které nikdo nezávisle neověřil, o znalecký posudek od příbuzného žalobce a o přiznání vylámané na mučidlech. Německý historik August Ludwig Schlözer pro to už o rok později našel přesné slovo: Justizmord. Justiční vražda.

Špendlíky v mléce, jehly z úst

Anna Göldi sloužila v domácnosti lékaře, soudce a radního Johanna Jakoba Tschudiho-Elmera v Glarusu. V říjnu 1781 se v mléce jeho osmileté dcery Anny Marie údajně objevilo devět špendlíků, a to během pouhých pěti dnů. Göldi byla propuštěna. Příznaky dívky se ale zhoršily: začala prý kašlat a plivat špendlíky, železné hřebíčky a kousky drátu. Podle dobových záznamů jich do Vánoc 1781 vyšlo z jejích úst kolem stovky. K tomu se přidaly křečové záchvaty a levá noha se jí stáhla natolik, že nemohla chodit.

Tschudi nechal Göldi zatknout. A pak se stal zvrat, který ji paradoxně odsoudil víc než cokoli jiného: mezi 21. a 29. březnem 1782 se Anna Göldi s dívkou setkala a ta se uzdravila. Soud to nevyložil jako důkaz neviny. Naopak, pokud služka dokázala nemoc odejmout, musela ji předtím sama způsobit.

Důkaz šitý na míru

Klíčovou roli v procesu sehrál znalecký posudek lékaře Bartholomeho Martiho. Měl potvrdit, že příznaky dívky nemají přirozené vysvětlení. Problém? Marti byl Tschudiho příbuzný. Nezávislost posudku neexistovala, a nikdo ji nevyžadoval.

Tschudi nebyl jen otcem údajné oběti. Patřil ke glaruské vedoucí vrstvě, měl oporu v reformované obci a jako lékař, soudce i radní ovládal hned několik pák místní moci. Když katolické autority o případ nejevily zájem, převzal iniciativu sám. Proces vedl pod hlavičkou „otravy“ a „zkažení dítěte“, tedy formulace dost široké na to, aby se do nich vešlo cokoli.

Göldi byla vyslýchána a mučena. Pod tlakem se přiznala k paktu s ďáblem. Rozsudek mohl být vykonán. Stětí mečem proběhlo podle Historického lexikonu Švýcarska 13. června 1782.

Co o příznacích říká dnešní medicína

Moderní medicína zná pro obě části případu (kovové předměty v těle dítěte i neurologické příznaky) přirozená vysvětlení, která nevyžadují nadpřirozený zásah.

Cizí tělesa u dětí jsou podle přehledu na NCBI Bookshelf běžným klinickým problémem: děti předměty polykají, strkají si je do úst, případně je do kontaktu s dítětem přivede někdo z okolí. Opakované nebo neobvyklé epizody navíc vyžadují zvažovat i psychologické a sociální okolnosti, tedy možnost, že předměty byly podstrčeny, nebo že dítě symptomy napodobovalo.

Křeče, pády a porucha chůze, jaké vykazovala Anna Marie, dnes spadají do spektra funkčních neurologických symptomů u dětí. Nejde o simulaci, jde o skutečné tělesné projevy, které ale nemají strukturální neurologickou příčinu. Mohou je spouštět stres, rodinná dynamika nebo prostředí, v němž dítě žije.

Přesnou retrospektivní diagnózu Anny Marie dnes stanovit nelze. Chybí klinická dokumentace, chybí nezávislé pozorování. Jisté je jedno: nic z toho, co dívka vykazovala, by dnes nevedlo k obvinění z čarodějnictví. Vedlo by to k pediatrickému vyšetření.

Nebyla jediná, a už tehdy to někteří věděli

Motiv jehel a špendlíků v těle nebyl v Evropě ojedinělý. Odborná studie historika Stefana Ermacory dokumentuje širší tradici podobných případů napříč kontinentem, včetně pozdějších napodobovacích vln. Co je podstatné: oficiální švýcarský materiál k případu Göldi výslovně uvádí, že v době procesu byly v Curyšském Oberlandu známy i případy dětí, které podobné symptomy předstíraly. Informace tedy existovala. Soud ji ignoroval.

A nebyla to jen švýcarská záležitost. V českých zemích probíhaly velké čarodějnické procesy hlavně na severní Moravě v letech 1679–1696; poslední český proces se encyklopedicky uvádí k roku 1756. Případ Göldi přišel o čtvrt století později, v době, kdy už i v malém alpském kantonu měla být taková obvinění nemyslitelná.

Rehabilitace, která trvala 226 let

Kritika přišla téměř okamžitě. Němečtí publicisté rozebrali případ už v letech 1782–1783, Schlözerův termín „justiční vražda“ se ujal. Jenže formální náprava? Ta na sebe nechala čekat přes dvě století. Ještě v březnu 2007 glaruská vláda i reformovaná církev rehabilitaci odmítaly s argumentem, že Göldi je „v povědomí obyvatel dávno osvobozena“. Teprve návrh schválený kantonálním parlamentem v roce 2007 přiměl úřady jednat. Dne 10. června 2008 vláda kantonu Glarus zbavila Annu Göldi obvinění z otravy a prohlásila proces za nicotný. Šlo o první oficiální parlamentní rehabilitaci svého druhu ve Švýcarsku.

Dnes v Ennendě, patnáct minut pěšky od nádraží Glarus, stojí muzeum Anny Göldi. Stálá expozice ukazuje soudní protokoly, síť moci, dobovou publicistiku i cestu k rehabilitaci. Nejsilnější exponát ale není za sklem, je v samotném příběhu: „medicínský důkaz“, který nikdy nebyl důkazem medicíny, ale nástrojem moci.