Samec je zelený, samice rudá. Eklektus papuánský z ostravské zoo má v peří pigment, který u savců neexistuje

Zelený samec a červená samice téhož druhu. Rozdíl tak markantní, že ornitologové je přes sto let popisovali jako dva samostatné druhy.

Foto: Shiny Things - licence CC BY 2.0

Eklektus papuánský drží podle Guinness World Records rekord v nejextrémnějším pohlavním dimorfismu mezi papoušky. Teprve na počátku dvacátých let minulého století si věda uvědomila omyl a zařadila zeleného i červeného ptáka do jednoho druhu. Jak je ale možné, že samec a samice sdílejí stejný genom, a přesto vypadají, jako by patřili na jiné kontinenty? Odpověď se rýsuje v sérii genetických objevů, z nichž k poslednímu došlo teprve loni na podzim. A právě teď, v červnu 2026, se v Zoo Ostrava líhnou první mláďata, na kterých je barevný trik vidět doslova od prvních dnů.

Dva geny, dvě vrstvy barevného triku

Papoušci jsou mezi ptáky výjimeční tím, že si barvy nevyrábějí z karotenoidů přijatých v potravě. Místo toho používají vlastní pigmenty, psittacofulviny, které syntetizují přímo v buňkách rostoucího pera. V roce 2017 tým kolem Thomase Cooka popsal v časopise Cell gen MuPKS, bez něhož andulka nedokáže vyrobit žádný psittacofulvin a zůstane modrá. To byl první krok: gen pro samotnou výrobu pigmentu.

Druhý krok následoval 1. listopadu 2024 v časopise Science. Mezinárodní tým analyzoval peří napříč hlavními liniemi papoušků, kombinoval chemické rozbory, genetické mapování u loriho soumračného a transkriptomiku u agapornisů. Výsledek: gen ALDH3A2 funguje jako biochemický přepínač. Kóduje aldehyddehydrogenázu, enzym, který oxiduje červené aldehydové psittacofulviny na žlutější karboxylové formy. Čím víc enzymu buňka pera vyprodukuje, tím víc se barva posouvá od červené ke žluté. Žlutý pigment pak v kombinaci s modrou strukturní barvou pera, vznikající díky mikrostruktuře keratinu, vytváří zelené zbarvení.

Proč je samec zelený a samice červená

Právě tady vstupuje na scénu eklektus. Zelený samec má v peří vysoký podíl žlutých karboxylových psittacofulvinů, které spolu s modrou strukturní složkou vytvářejí sytou zeleň. Červená samice naopak nese převahu červených aldehydových forem pigmentu a enzym ALDH3A2 v buňkách jejího peří zřejmě pracuje na nižší obrátky.

Je třeba dodat, že studie z roku 2024 přímo neporovnávala expresi ALDH3A2 u samce a samice eklekta; testovala obecný mechanismus napříč papoušky. Pro eklekta jde tedy o velmi silnou biologickou interpretaci, ne o definitivně uzavřený experiment. Přesto je logika přesvědčivá: tentýž gen, tentýž pigmentový systém, jen jiné „nastavení hlasitosti“ v konkrétních buňkách. Extrémně nápadný rozdíl mezi pohlavími tak nemusí stát na složité nové genetické soustavě. Stačí přiškrtit nebo zesílit aktivitu jednoho enzymu.

A co formulace z titulku, že gen „u jiných papoušků nefunguje“? Přesněji řečeno: ALDH3A2 mají i ostatní druhy; jde o starý detoxikační gen, který papoušci během evoluce začali využívat k barvení peří. Rozdíl je v regulaci. U většiny papoušků oba partneři exprimují gen podobně, takže vypadají téměř stejně. U eklekta se regulace mezi pohlavími výrazně liší.

Evoluce to nevymyslela pro krásu

Osm let terénního výzkumu Roberta Heinsohna na Papui-Nové Guineji ukázalo, že za barevným kontrastem stojí ekologie, ne estetika. Samice eklekta soutěží o vzácné kvalitní hnízdní dutiny ve starých stromech. Jasně červená a modrá samice je u dutiny dobře viditelná a právě nápadnější samice vykazovaly vyšší reprodukční úspěch. Samci naopak létají mezi korunami stromů, kde zelená barva splývá s listovím. Každé pohlaví tak těží z opačného konce barevného spektra.

Mezi papoušky je to unikát. U většiny papoušků, například ar, kakadu a amazoňanů, jsou samec a samice pro lidské oko prakticky k nerozeznání. Obrácený dimorfismus, kdy je samice nápadnější, známe i u jiných ptáků (lyskonozi, někteří bahňáci), ale tam bývá spojený s převrácením rodičovských rolí. Eklektus je zvláštní právě tím, že samice je sice zářivější, ale o mláďata pečují oba rodiče.

Ostravský prvoodchov: barva prozradí pohlaví za pár týdnů

Zoo Ostrava oznámila první úspěšný odchov eklekta papuánského. První mládě se vylíhlo 19. prosince 2025 a v květnu 2026 přibyla další dvě, o která aktuálně pečují oba rodiče. Klíčem k úspěchu byla hnízdní budka ve tvaru písmene L. Samice zůstávala s mládětem v boční části, zatímco samec mohl bezpečně vstupovat a krmit. Právě samec se na výživě prvního mláděte významně podílel.

Pro chovatele i návštěvníky je na eklektech fascinující ještě jedna věc: pohlaví mláděte je patrné velmi brzy podle barvy peří. U prvního ostravského mláděte zbarvení odpovídalo samečkovi už od prvních týdnů, což je výhoda, která u naprosté většiny papoušků neexistuje a chovatelé musí čekat na DNA test.

Rodinku lze pozorovat ve voliéře u pavilonu Papua poblíž hlavního vchodu. Eklekty chovají v Česku i Zoo Brno v Exotáriu a Zoo Hodonín, ale ostravský odchov je zatím jediný veřejně komunikovaný úspěch. Druh přitom v přírodě ubývá a hlavními hrozbami zůstávají odlesňování a nelegální odchyt pro obchod.

Jeden enzym, dvě nastavení, dvě naprosto odlišné barvy. Někdy evoluce nepotřebuje složitý vynález, stačí změnit způsob, jakým využívá to, co už má.