Rešovské vodopády vznikly tam, kde říčka narazila na odlišně odolné horniny. Geologie tu rozehrála nevšední divadlo

Říčka Huntava si na pár stech metrech prořízla cestu třemi typy hornin starých přes 400 milionů let. Výsledek uvidíte pouhým okem.

Zdroj fotografie: Palickap - licence CC BY-SA 4.0

Kdo přijede k Rešovským vodopádům u Horního Města na Bruntálsku s představou jednoho mohutného pádu vody, bude nejdřív překvapený. Žádná stěna, přes kterou se řítí proud. Místo toho úzká soutěska, sotva šest až deset metrů široká, dvě stě metrů dlouhá, s kaskádami, tůněmi, převisy a skalními věžemi naskládanými těsně za sebou. Teprve když se podíváte na barvu a strukturu skal kolem, pochopíte, proč to tu vypadá právě takhle. Huntava totiž neteče jedním typem podloží. Narazila na hranici mezi horninami, které se brání erozi každá jinak, a právě ten kontakt dal zdejšímu údolí jeho nevšední tvar.

Tři horniny na krátkém úseku

Nad vodopádem svírá Huntavu kaňon vysekaný ve světlém porfyroidním tělesu, keratofyrové hornině šedavého až nažloutlého odstínu, která patří do devonské vrbenské skupiny. Devon je geologická perioda sahající zhruba 419 až 359 milionů let do minulosti, takže skály, kterých se tu dotknete, pamatují dobu dávno před dinosaury.

Pod hlavním vodopádovým stupněm se podloží mění. Nastupují tmavší diabasy a diabasové tufy, slabě přeměněné bazické vulkanity se zelenavým nádechem od minerálu chloritu. A ještě níže po proudu přebírají vládu droby, prachovce a břidlice andělohorského souvrství. Každá z těchto hornin reaguje na proud vody jinak: odolnější keratofyr drží práh, měkčí a rozpukanější podloží pod ním ustupuje rychleji. Rozdíl v rychlosti eroze vytváří skok v podélném profilu toku. Vodopád.

Co uvidíte na vlastní oči

Hlavní kaskáda má podle České geologické služby celkovou výšku 8,6 metru rozloženou do čtyř stupňů (zhruba 3 + 3 + 1 + 1 metr). AOPK ČR zároveň uvádí, že největší jednotlivý vodopád dosahuje kolem deseti metrů; nejde o rozpor, jen o dvě různá měřítka téhož místa. Impozantní tu není rekordní výška, ale koncentrace tvarů:

• Hladká stěna hlavního stupně, obnažená plocha foliace, po které voda stéká jako po skleněné tabuli.
• Vývařiště a tůně pod každým stupněm, kde proud ztrácí energii a víří.
• Skalní věže a převisy po stranách soutěsky, vymodelované tisíciletími boční eroze.
• Změna charakteru údolí, nad vodopádem těsný kaňon, pod ním se údolí rozevírá a tok zmírňuje spád.

Turistická trasa vede přímo skrz tento reliéf po dřevěných mostech, schodištích a lávkách. Nejkratší nástup je z Rešova (1,6 km, necelá půlhodina chůze, lehká trasa). Lokalita je běžně navštěvovaná celoročně, za mokra a v zimě je ale na lávkách potřeba zvýšená opatrnost.

Čím se Rešov liší od jiných českých vodopádů

Srovnání s krkonošskými vodopády ukazuje rozdíl nejlépe. Mumlavský vodopád má podobnou výšku kolem deseti metrů, ale vznikl úplně jinak, v žule, v souvislosti s tektonickým poklesem Harrachovské kotliny a následnou zpětnou erozí. Vodopády Bílého Labe jsou zase řadou menších stupňů roztažených podél údolí, kde tvar kaskád řídí hlavně puklinové systémy a kvádrovitá odlučnost žuly.

Rešov je jiný příběh. Tady nejde o jednu homogenní horninu s puklinami, ale o čitelný kontakt tří odlišných geologických prostředí na krátkém úseku. Česká geologická služba hodnotí lokalitu jako nadregionálně významnou geoturistickou zajímavost, a oprávněně. Na pár stech metrech tu lze doslova číst, jak horniny přímo řídí tvar krajiny.

Víc než geologie

Rešovské vodopády nesou od roku 2013 status národní přírodní rezervace (vyhláška MŽP č. 199/2013 Sb.), přičemž první ochrana území sahá až do roku 1966. Chráněné tu nejsou jen skály a tok, ale i přirozené lesy na svazích kaňonu, populace vzácného mechu šikoušku zeleného a zimoviště netopýrů v ústí staré důlní štoly asi padesát metrů od vodopádu. Stará dobývka připomíná, že zdejší horniny lákaly nejen vodu, ale i horníky.

Mezi největšími vodopády Nízkého Jeseníku nemá Rešov konkurenci. V rámci Moravskoslezského kraje mu může výškou sekundovat téměř osm metrů vysoký vodopád na Bílé Opavě, ten ale leží v náročnějším horském terénu Hrubého Jeseníku. Rešov je dostupnější, a geologicky čitelnější.

Až budete stát na lávce nad hlavním stupněm, zkuste se podívat nejen na vodu, ale i na skálu pod ní. Světlý keratofyr nahoře, tmavý diabas dole. Ta hranice, přes kterou Huntava padá, je stará čtyři sta milionů let, a pořád pracuje.