Stránská skála je ostrov jurských vápenců s unikátními pozůstatky mořské fauny. Leží kousek od Brna, známá ale není

Tramvají číslo 10 z brněnského hlavního nádraží se člověk dostane na místo, kde se před 160 miliony let ukládalo dno jurského moře.

Foto: Benfoto - licence CC BY-SA 4.0

Stránská skála v městské části Slatina vypadá z dálky jako nenápadný kopec na východním okraji Brna. Kdo na něj vystoupá, stojí na vápencovém ostrůvku, který přečkal desítky milionů let eroze a dnes trčí nad mnohem mladšími usazeninami Dyjsko-svrateckého úvalu jako geologická anomálie. V jeho stěnách jsou zakonzervované úlomky lilijic, v jeho sedimentech kosti šavlozubých koček a mamutů, v jeho jeskyních stopy po jedněch z nejstarších obyvatel střední Evropy. A přesto, zeptejte se průměrného Pražáka nebo Ostraváka, jestli o tom místě slyšel.

Ostrov, který zůstal po moři

Slovo „ostrov“ tu nemá nic společného s vodou, alespoň ne s tou dnešní. Ve svrchní juře pokrývalo oblast dnešního Brna mělké teplé moře a na jeho dně se vrstvily vápencové sedimenty plné mořských organismů. Když moře ustoupilo a začaly desítky milionů let zvětrávání, většina těchto hornin zmizela. Stránská skála ne. Zůstala jako takzvaný denudační relikt, izolovaný výchoz jurských vápenců, který geologové z Masarykovy univerzity označují za „vápencový ostrůvek“. Kolem něj se postupně navrstvily třetihorní jíly, čtvrtohorní štěrky a nakonec brněnské sídliště. Výsledek: uprostřed městské krajiny vystupuje kus horniny starý přes 150 milionů let.

Nejnázornější důkaz mořského původu je vrstva krinoidního vápence, tvořená téměř výhradně úlomky lilijic, mořských ostnokožců, kteří tu žili v jurském období. Vedle nich geologické průzkumy dokumentují mechovky, mřížovce a další organismy typické pro tehdejší mořské prostředí.

Čtyři příběhy na jednom kopci

Jurské fosilie jsou jen první vrstva. Stránská skála v sobě nese čtyři odlišné kapitoly, naskládané na ploše několika hektarů:

• Jurské moře (cca 160 milionů let) – vápence s mořskou faunou, základ celé lokality.
• Kvartérní naleziště (cca 700 000 let) – Agentura ochrany přírody a krajiny ho řadí mezi nejbohatší evropská naleziště fosilních pozůstatků z tohoto období. V sedimentech se našly kosti šavlozubé kočky druhu Homotherium moravicum, mamuta, koně, velebobra, hyeny, medvěda i zmije růžkaté.
• Pravěké osídlení – stopy po přítomnosti druhu Homo erectus či Homo heidelbergensis, štípaná industrie a kostěné nástroje. Část originálů je dnes vystavena v Pavilonu Anthropos Moravského zemského muzea.
• Dnešní stepní příroda – suchomilná stanoviště s až čtyřmi stovkami rostlinných druhů, chráněná jako národní přírodní památka i evropsky významná lokalita Natura 2000.

Tahle kombinace je to, co dělá Stránskou skálu výjimečnou. Není tu jeden spektakulární objekt, žádná Macocha ani podzemní řeka. Je tu vrstvení, a právě ono nemá v rámci české městské krajiny obdobu.

Proč ji zná málokdo

Odpověď je prostá a nemá nic společného s dostupností. Na Stránskou skálu se člověk dostane z centra Brna za dvacet minut tramvají, od zastávky Bělohorská je to pěšky asi deset minut. Lokalita je celoročně volně a bezplatně přístupná.

Problém je jinde. Moravský kras, vzdálený od Brna necelých třicet kilometrů, má profesionální destinační management, návštěvnická centra, zpřístupněné Punkevní jeskyně a propast Macochu jako ikonický cíl. Stránská skála nemá nic z toho. Její dvě přírodní jeskyně (včetně Jezerní jeskyně) jsou veřejnosti nepřístupné a další speleologické objevy se tu neočekávají. Není tu infocentrum, není tu vstupné, není tu suvenýrový stánek. Je tu kopec, lomové stěny, stepní tráva a ticho.

Podle nás je to zároveň její síla i slabina. Kdo přijde, zažije chráněné území bez turistického filtru. Kdo o ní neslyšel, nemá důvod přijet. Stránská skála je odborně uznávaná, ale marketingově prakticky neexistuje.

Co tu člověk uvidí, a co ne

Na vlastní oči je čitelná hlavně geologie: lomové stěny s odkrytými vrstvami vápence, kontrastní přechod mezi skalním výchozem a okolní zástavbou, stepní vegetace na jižních svazích. Na jaře a v létě tu kvetou teplomilné druhy, které jinde v Brně nenajdete. Moravské zemské muzeum sem v letech 2025 i 2026 organizovalo veřejné a školní exkurze s geologickým a botanickým výkladem.

Pro pohyb po lokalitě platí jednoduchá pravidla. AOPK doporučuje držet se značených i neznačených pěšin a nevstupovat na citlivá stepní stanoviště mimo ně. Kvůli pastvě ovcí, která je součástí každoročního managementu, by psi měli být na vodítku. Bouldering na skalních stěnách funguje na základě dohody s Českým horolezeckým svazem, nové kotevní prvky se nepřidávají. Hromadné akce nad sto účastníků vyžadují souhlas orgánu ochrany přírody, drony předběžné vyjádření AOPK.

Kopec, který potřebuje pozornost, ne návaly

Největší hrozby pro Stránskou skálu nejsou turisté. Jsou to invazní rostliny šířící se z přilehlých zahrádkářských kolonií, rozrůstání náletových dřevin, které vytlačují stepní druhy, a černé skládky odpadu. AOPK každoročně provádí mozaikovité kosení, oplůtkovou pastvu ovcí, výřezy dřevin a sběr odpadků. Město Brno řeší převod pozemků do vlastnictví agentury, aby byla péče jednodušší. Na ochraně se podílí i městská část Slatina.

Sešlap od návštěvníků je problém, ale spíš lokální, tam, kde lidé schází z cest na exponovaná místa. Paradoxně části lokality trpí opačným problémem: nikdo po nich nechodí, a tak zarůstají.

Stránská skála nepotřebuje fronty u pokladny. Potřebuje, aby o ní lidé věděli, a aby ti, kdo přijdou, věděli, po čem šlapou. Sto padesát milionů let mořského dna si to zaslouží.